Když přijde výzva k výjezdu na osobu či osoby s poruchou vědomí s tím, že se nacházejí např. v koupelně, sklepě apod., je téměř jisté, že se jedná o rizikový případ, ve kterém hraje svojí roli s velkou pravděpodobností známý plyn s názvem oxid uhelnatý (CO).

Oxid uhelnatý (Carbonmonooxid, CO) je silně jedovatý plyn, který se uvolňuje při spalování paliv. Je neviditelný, bez zápachu a proto je velmi obtížně zjistitelný lidskými smysly. Oxid uhelnatý se vdechováním váže na červené krevní barvivo hemoglobin (vzniká karbonylhemoglobin) asi 220 krát lépe než kyslík. Stačí velmi malá koncentrace oxidu uhelnatého, aby zablokoval schopnost krve vázat a přenášet kyslík. Vzniká tak tkáňová hypoxie s možností až tragických důsledků pro organismus s následkem smrti.

Prvními příznaky přítomnosti CO ve vzduchu je obvykle bolest hlavy a nevolnost. Za normálních provozních podmínek v místnostech s dobře instalovanými spotřebiči paliv a s dobrým větráním zůstává koncentrace oxidu uhelnatého pod nebezpečnou úrovní. Nebezpečná koncentrace oxidu uhelnatého může vzniknout v důsledku jedné či více podmínek, kterými jsou buď vadný nebo neodborně nainstalovaný spotřebič, zanedbaná revize spotřebiče, částečně nebo úplně ucpaný komín či nedostatečně větraná místnost.

Důsledky otravy OXIDEM UHELNATÝM (CO)

Oxid uhelnatý se váže na červené krevní barvivo (hemoglobin) a snižuje množství kyslíku přenášeného krví.
200 ppm *) Mírná bolest hlavy, únava, závrať, nevolnost po 2-3 hodinách.
400 ppm *) Bolest přední části hlavy po 1-2 hodinách, životu nebezpečný stav po 3 hodinách.
800 ppm *) Nevolnost, závratě a křeče do 45 minut. Bezvědomí do 2 hodin. Smrt během 2-3 hodin.
1600 ppm *) Nevolnost, závratě a křeče do 20 minut. Smrt během 1 hodiny.
6400 ppm *) Nevolnost, závratě a křeče během 1-2 minut. Smrt během 10-15 minut.
* ppm (parts per milion) – částic na 1 milion. 10 000 ppm = 1%.

Známky lehké intoxikace oxidem uhelnatým se objevují při přeměně asi 10 až 25 % hemoglobinu na karbonylhemoglobin. Jde o bolesti hlavy, závratě, nevolnost, otupení myšlení a překrvení ve tváři.

Středně těžká hladina karbonylhemoglobinu v krvi (25 až 45 %) se projevuje zmatenost, zvracení, ospalost až bezvědomí.

Těžká intoxikace je provázena obsazením přibližně 45 až 60 % hemoglobinu oxidem uhelnatým a projevuje se křečemi, bezvědomím s poruchami dechu, šokovým stavem a fixovanou mydriasou.

U velmi těžkých a smrtelných stavů má pacient rty, tváře i jiné části těla, případně i mrtvolné skvrny postižených zvláštní světle červený odstín, který je způsoben světle červeným („třešňovým“) zabarvením karbonylhemoglobinu. Hladina karbonylhemoglobinu je přes 60%.

S tímto se setkávají výjezdové skupiny poměrně běžně, a to zejména v zimních měsících, nutno říct, že ani v horkém létě není výjezd s podezřením na otravu CO výjimkou.

Když už je popsáno, co může nebezpečný plyn CO způsobit lidskému organismu, musíme dodat také to, jak se jeho účinkům bránit. Pro domácnosti je to snadné, pořídit detektor jeho přítomnosti ve zvýšené koncentraci. Není to nikterak drahá záležitost, nejlacinější stojí 400 – 500 korun.

Ale jak se máme bránit my, záchranáři? Prakticky stejně, jako domácnost. Bohužel s tím rozdílem, že osobní, tedy přenosné detektory měření koncentrace CO stojí nepoměrně více. Např. přístroj GasAlert Micro Clip XT, jenž je malý, lehký a zároveň velmi odolný osobní detektor s certifikátem pro použití ve výbušném prostředí do zóny 0 (nejvyšší stupeň) vyjde na zhruba 14 tisíc korun, konkurenční Dräger PAC 5500 CO stojí o pár tisíc méně, jsou samozřejmě i lacinější, ovšem u nich je nutno počítat s omezenou životností či absencí kalibrace, což je důležitá skutečnost, mající vliv na prováděné měření koncentrace plynu se správným vyhodnocením situace.

Osobní detektory jsou malé přístroje o kapesních rozměrech (velikostně jako krabička cigaret) a hmotnosti, proto není problematické jejich nošení upnutím třeba na kapsu bundy či opasek kalhot, záchranářům nijak nevadí při práci.

Nejedná se o levnou záležitost, což ale lze říct o valné většině záchranářského vybavení, i přes tento fakt by ale měl být alespoň jeden detekční přístroj v každém sanitním automobilu, je jedno zdali RZP, RLP či vozidel v setkávacím RV systému.

Vzhledem k vlastnostem plynu CO by to měla být nutnost, protože když jedete k takto indikované události, musíte chránit v prvé řadě sebe a nedopustit, aby se ze zachránců stali zachraňovaní, to jste pak u postižené osoby k ničemu.

Vlezete do místnosti s aktivovaným detektorem, který automaticky vyhodnotí situaci, zdali je možné provést zásah a jít dál či nikoliv. Bez detektoru jdete dál a nemáte ani potuchy, jaké nebezpečí hrozí i přes fakt, že jedete na záchranu života, v ten moment se z vás stanou další možné zachraňované osoby.

Ve velké spoustě případů, když ZZS nevlastní detekci CO, nám pomáhá hasičský záchranný sbor, který potřebnou detekční technikou disponuje, ale na toto se nelze 100% spolehnout, protože se může stát, že jednotka hasičů bude v daný okamžik zasahovat někde jinde a vše tak bude záviset jen na vás. Bez detekce jste ale nahraní.

Jasně, lze to risknout, což se občas stane, ale je to zbytečný hazard, který nevyváží ani záchrana života osoby, ke které jste přijeli na pomoc, protože se přihodilo již několikrát výše popsané. Tedy že se z posádky ZZS stala parta zachraňovaných osob, intoxikovaných právě oxidem uhelnatým, což je špatně nejen k ohrožení vlastního zdraví či života, ale zejména je to špatně pro postiženou osobu, ke které je vyjíždělo na pomoc.

Pokud máte k dispozici tento osobní ochranný prostředek, důrazně apelujeme, aby se opravdu používal, pokud detekční technikou na měření koncentrace CO vaše ZZS nedisponuje, tlačte na odpovědné pracovníky, ať jí pořídí, zas tak enormní zatížení rozpočtu to neznamená.