„Moc pospíchám“ zaznělo operačnímu důstojníkovi ve sluchátku na tísňové lince 158. „Jedu od Mohelnice na Pardubice a u odbočky na Žipotín je auto v příkopu. Je třeba se tam jet podívat, zda uvnitř nejsou mrtví“.
Tak to byla slova jež zněla v uších operačnímu důstojníkovi. Řidička projíždějící kolem havarovaného vozu oznamovala možná tragickou nehodu. Dokonce sama přiznávala, že nezastavila = pokračovala v jízdě. Podobné telefonáty slýcháme poměrně často. Proč někteří nezastaví? Proč nepomohou druhým v nouzi a raději jen zavolají na tísňovou linku? Přitom jsou již desítky kilometrů vzdálení od místa možné tragédie? Co když o životě posádky rozhodují pouhé vteřiny? Už v autoškole je budoucímu řidiči „vtloukáno“ do hlavy, že by měl poskytnout podle svých schopností první pomoc a k zraněné osobě přivolat zdravotnickou záchrannou službu ….
Naštěstí pomoc přišla včas
Jsou tu ale i ti, kteří navzdory vlastnímu pohodlí zastaví a pomohou druhým v nouzi. Devětadvacetiletý řidič z havarované Fábie měl štěstí. Na místě zastavili jiní a ze zdemolovaného vozu jej vyprostili. Dotyčný utrpěl „jen“ lehká zranění. Byl převezen do šumperské nemocnice a po ošetření propuštěn do domácího léčení. Pod vlivem návykové látky nebyl.
A jaké se jeví příčiny kolize? Muž za volantem se patrně nevěnoval řízení. Vyrovnat smyk se mu již nepodařilo a vůz doslova vylétl ze silnice. Hmotná škoda na vozidle byla odhadnuta na 80 tisíc korun. Vyšetřování události není ukončeno. Okolnosti nehody jsou i nadále předmětem šetření policistů ze skupiny dopravních nehod.
(foto PČR)
nprap. Anna Štegnerová
tisková mluvčí PČR PaK