Slovenský web Život.sk zveřejnil tento týden poměrně obsáhlý článek, týkající se problematiky dopravních zdravotních služeb, tzv. převozek, resp. jejich péče o přepravované pacienty, která dle něj není v SR ideální.
V textu se dočteme, že např. v případě imobilních pacientů když jede pouze sám řidič DZS (…), mnohdy tak musí vyhledat pomoc rodiny či jiných osob včetně policie, aby transportovanou osobu mohl vůbec vyložit.
Článek s titulkem Pomôž si ako vieš! Imobilného pacienta síce z nemocnice dovezú, preložiť ho ale musíte sami! naleznete pod tímto odkazem, stojí za to přečíst až do konce. Možná se v něm někdo pozná…
A jak je tomu u nás? Podmínky a pravidla jsou u slovenské DZS podobné těm, jaké máme v ČR. O to, jak se ale vše ve skutečnosti děje, si nedělejme iluze, u nás to není o moc lepší, než na Slovensku ohledně poskytovaných služeb v rámci převozu pacientů.
Úhradová vyhláška a předpisy MZ ČR hovoří jasně. Body za kilometr dle druhu a délky jízdy jsou napevno dané, posádka v podobě pouze řidiče také. Velká vytíženost sanitek DZS je dnes tím jediným, co zajímá jejich provozovatele, protože musejí vydělávat pro sebe co nejvíce peněz.
Aktuální úhradová vyhláška pro rok 2015
Že si převozák mnohdy v jednom do slova a do písmene ani neuprdne, je realita. Dvouposádky VZP nehradí, pokud je nehradí ona a přepis je ani nezná (ohledně plateb za druhou osobu v posádce, i když na žádankách tato kolonka je, trochu nesmylně ovšem – v pokynech pro posádku, což se dá vyložik všelijak…již samotné pokyny vypadají směšně pro jednoho řidiče), nehradí je ani ostatní zdravotní pojišťovny, na Slovensku je to stejné. Převozáci tak jezdí sami a vše nesou na svých bedrech. Představa že se v jednom smýkáte ve svahu s imobilní osobou na vozíku či nosítkách je bohužel realitou. Zaměstnavatele to nezajímá, jen kdyby došlo k nějakému problému či úrazu převážené osoby. Jasně že se za vás postaví a pomůže… Nenechme se vysmát. Dá hned ruce pryč a ještě z vás udělá blbce, proč si nepřivoláte na pomoc dalšího kolegu řidiče DZS, byť je to jízda zdarma. Realita je u mnoha firem na DZS ale taková, že vám dispečink sdělí, že si nějak poradíte sám, i když o posilu žádáte.
Finance hýbou světem, tak i sanitky DZS musejí jezdit plně vytížené bez ohledu na pacienty. Za jeden kilometr se dle platné úhradové vyhlášky počítá dejme tomu v průměru 21 bodů, což je poměrově prakticky 1:1 k vypláceným penězům (Kč), což při obsazenosti sanitky pěti pacienty na přepravu do vzdálenosti např. 40km a zpět dělá 840 Kč na osobu za jednu cestu, celkem je to 8400 Kč, řidič stejnou trasu absolvuje každý den bez problému i 3x, takže provozovatel takového vozidla za den obdrží od pojišťovny cca 25 tisíc, což není malá částka, když jí vynásobíme na měsíc. Stále přepravy na hemodialýzu apod., jsou lukrativní zakázky, na kterých se dá vydělat značné množství financí, nutno říct, že je to ale vše na úkor řidičů a i pacientů. To, že v jednom voze sedí infekční pacient s neinfekčním, je také běžné.
Že jsou řidiči vystavováni neustálému tlaku z dispečinku či přímo od majitelů firem, provozujících DZS, je zbytečné psát. Stres zažívají i v nemocnicích, a to nejen při parkování, neboť mnohdy není kde, ale jinam se odjet nedá. V jednom člověku zvládají neskutečnou práci, v 99% s naprosto směšnou výplatou vs. odježděné hodiny, trávené za volantem, bez možnosti času na normální stravování či WC a také do slova a do písmene taháním se s pacienty, často připomínající stav, když řezník nakládá do mrazícího automobilu půlky prasat. Možná to zní ošklivě, ale nic jiného to není. Řidič si připadá jak poslední nic a pacient se cítí trapně až nedůstojně. Také můžeme považovat za malý zázrak, že není více vážných nehod vozidel DZS z důvodu značného přetěžování řidičů a jejich následné únavy.
Do toho není u spousty soukromých provozovatelů DZS ani automobilová sanitní technika na potřebné úrovni a vhodném provedení interiéru vozidel, takže se rvete s prakticky imobilní osobou do míst, odkud jí posléze nevyndáte, na nosítkách už je plno a vy jí musíte prostě odtransportovat, protože nikdo jiný nepřijede. Můžete si stěžovat, ale jediné, co na toto uslyšíte, je u nás oblíbené ,,když se ti to nelíbí, jdi jinam“.
Ve slovenském článku uvádí mluvčí firmy Falck (začíná na poli DZS působit už i v ČR), že řidič může využít pomoc sousedů či rodiny při transportu pacienta z/do sanitky, ale že se to stává jen ojediněle. To je lež jako věž, u nás to rozhodně ojedinělé není, prakticky denní chleba, a že by tomu bylo u našich sousedů jinak, tomu se nedá věřit. Ona není sranda přeložit třeba pacienta o vyšší hmotnosti (nemusí být zrovna XXL, stačí 100kg) jen ze sedačky do auta či na nosítka, navíc, když ne úplně spolupracuje. A co s ním pak u domu, kde jsou schody? Schodolez není úplně běžnou výbavou ZZS, natož DZS, ale i v jednom by to s ním byla porce, na sedačce jsou schody nesmysl a o nosítkách nemůže být vůbec řeč v jednom člověku.
Přemýšlel někdo u VZP a na MZ ČR, jaká je vůbec služba a činnost řidičů-převozáků u DZS ruku v ruce s jejich zaměstnavatelem, slyšícím jen na peníze?
Na druhou stranu si uvědomme, že ani personál u DZS není často optimální. Nedostačující vzdělání, kdy se převozákem stane člověk, co si obleče bundu s hvězdou, a před tím navíc řídil maximálně „ještěrku“, jde ruku v ruce s neadekvátním platovým ohodnocením, do řad převozáků nepřivádí tak pouze kvalitní lidské zdroje. Někteří z řidičů jsou na převážené pacienty hrubší, až netaktní, ale není se čemu divit. I skutečný profesionál nemá vždy svůj den.
Stavovská čest je pro mnohé neznámý pojem, za tento stav ale ve své podstavě leckdy nemůžou, pokud je špatný i jejich zaměstnavatel as tím spojená i legislativa, prakticky neřešící nic vyjma sanitek a vzdělání, leč bez dohledu. Divně vypadá i různorodé oblečení jednotlivých DZS, a tak můžeme spatřit řidiče v džínách, co má na sobě červenou bundu s modrou hvězdou života a nápisem záchranná služba, jak nasedá do vraku, tvářícího se jako sanitka, notabene když následně zjistíte, že je to třeba i majitel v jedné osobě (není to pravidlem). Navíc pak zbytečně a hlavně neoprávněně zapne neviditelný rotační maják modré barvy a neslyšnou sirénu, načež se začně prodírat kolonou zpět k domovu. Toto způsobuje další problém, ignoraci vozidel s majáky.
Vzdělání, přístup, oblečení a technika ale rozhodně není vše, někde to na oko vypadá skvěle, leč platí pravidlo ,,zvenku huj, zevnitř fuj“.
Naštěstí tomu tak není vždy a všude, nalezneme společnosti, provozující DZS s kvalitním a finančně dobře ohodnoceným personálem a adekvátní automobilovou technikou.
Nedoceněná dopravní zdravotní služba je velmi platnou součástí našeho systému zdravotní péče, bohužel se nachází ve stavu, zcela poplatném této době.
Závěrem musíme zdůraznit, že se MZ ČR chystá v novele zákona o nelékařských zdravotnických povolání zrušit řidiče dopravy nemocných a raněných! Zatím je to jen návrh, ale od něj bývá jen krůček k realizaci. Připomínkovala jej také Komora záchranářů, která mimo jiné s rušením profese řidič DNR nesouhlasí.