Regionální deníky před nedávnem přinesly zprávu o tom, že jezdí čím dál více sanitek bez lékařů. Důvodem je kritický nedostatek lékařů u záchranky. Sanitky, které jezdí pouze se záchranáři, nazývají některá média sanitkami „druhé kategorie“. Redakce Medical Tribune oslovila s dotazy na toto téma MUDr. Ondřeje Fraňka, vedoucího lékaře operačního střediska pražské záchranné služby.
Kritický nedostatek lékařů sloužících na záchrance je podle slov šéfů záchranek prakticky ve všech krajích. Do jaké míry je reálné, že by se v českých podmínkách ujal paramedický systém záchranné služby?
Především si dovolím nesouhlasit s tím, že lékařů v záchranné službě je kritický nedostatek. Málokterá země na světě má v jeden okamžik na daný počet obyvatel ve službě na záchrance tolik lékařů, jako ČR. Jiná věc je, jak tyto lékaře dokážeme využít a nakolik do služeb na záchrance dovedeme zapojit lékaře z nemocnic. Takže nedostatek možná ano, ale spíš relativní – vycházející z toho, že jsme zvyklí mít doktora v téměř každé sanitce. To je dlouhodobě neúnosné, a čím dřív začneme přemýšlet, jak nahradit kvantitu kvalitou, tím lépe.
Je takový model v ČR podle vás reálný?
Nedomnívám se, že by byl vznik paramedického systému na pořadu dne. Především – doktorů na záchrankách není zas tak úplně málo a pokud je stát nebude vyhánět dalšími neuváženými kroky např. v systému vzdělávání, není důvod, proč by měl vznikat paramedický systém (PMS).
Navíc přítomnost doktora není jen „společenskou záležitostí“ – lékař v PNP má prokazatelně pozitivní přínos pro přežívání pacientů v řadě kritických stavů (např. zástavy oběhu – stačí porovnat „průměrné“ publikované výsledky resuscitací ve Spojených státech a v Evropě). Doufám proto, že neexistuje politik, který by si zrušení doktorů na záchrankách vzal „na triko“.
Jiná věc samozřejmě je, kolik těch doktorů má v systému být. Jen velmi málo zemí v Evropě má ve službě na záchrance tolik doktorů na počet obyvatel jako ČR. Seriózní rozbor situace v ČR, založený ne na emocích a dojmech, ale reálných datech, bohužel chybí, ale osobně se domnívám, že tu stále je velký prostor pro racionálnější využívání doktorů.
Zásadní přitom je, aby se naše operační střediska naučila mnohem přesněji stratifikovat naléhavosti událostí a vysílat lékaře pokud možno jen tam, kde to má reálný medicínský smysl. Např. v Praze sice poklesnul během posledních 10 let podíl lékařských zásahů z cca 23 na 12%, ale nezměnil se např. podíl primárně indikovaných zásahů lékaře u resuscitací nebo závažných koronárních příhod. Jinak řečeno, snažíme se co nejvíce oprostit lékaře od „balastu“ méně závažných událostí. To je příklad cesty, kterou je možné redukovat počet doktorů ve službě. Naprosto klíčová je v tom podpora nadřízených – aby dispečinky nemusely pracovat alibisticky, ale racionálně, a nebály se přitom drakonických trestů v případě neočekávaně nepříznivého vývoje situace.
Druhým pilířem musí být daleko těsnější personální integrace záchranek a nemocnic. Doktor by měl přinést na místo vysokou medicínskou odbornost, víceméně nezávisle na organizační stránce věci. Medicínu kritických stavů se ale nemůže učit až na záchrance. Potřebujeme tedy vytvořit takové podmínky, aby práce na záchrance byla zajímavá i pro dobré doktory z nemocnic.
V této souvislosti je potřeba oprostit se od toho, že doktor je v posádce organizátor a vedoucí. Organizátor skutečně musí být kmenový zaměstnanec – a tady vidím veliký prostor pro kvalitní „paramediky“.
Je posádka složená z řidiče a záchranáře pro většinu případů dostačující, nebo je taková služba posádkou „druhé kategorie“?
Bezpochyby platí, že posádka ve složení řidič a záchranář (RZP) je pro většinu výzev řešených ZZS dostačující, a bezpochyby neplatí to o „druhé kategorii“. Posádka RZP není žádná „posádka druhé kategorie“, stejně jako např. sestra není „zaměstnanec druhé kategorie“ v nemocnici. Posádky RZP mají svoje místo a svůj zásadní význam pro fungování systému. Na druhou stranu samozřejmě kvalifikace záchranáře pochopitelně není totéž, co kvalifikace lékaře a tudíž posádky RZP (bez lékaře) a RLP (s lékařem) nejsou automaticky zaměnitelné. Posádky RLP a RZP jsou dvě součásti jednoho systému, který se neobejde bez žádné z nich.
Celý rozhovor naleznete zde, na webu MEDICAL TRIBUNE.cz.
KZ ZZS ČR k němu na svém webu dodává: Tento článek je reakcí na článek prezidentky KZ ZZS ČR Mgr. Marinelly Danosové, DiS. v MEDICAL TRIBUNE z 23. 7. 2015, kterým se ohradila proti označení posádek RZP jako sanitek druhé kategorie uveřejněném v Regionálním deníku. O tomto sdělení byli čtenáři našeho webu informování v AKTUALITĚ.
Právě na základě vyjádření prezidentky KZ ZZS ČR redakce Medical Tribune oslovila s dotazy na toto téma MUDr. Ondřeje Fraňka, vedoucího lékaře operačního střediska pražské záchranné služby. Z odpovědí vyplývá, že názory představitelů KZ ZZS ČR a MUDr. Fraňka jsou většinově shodné a to je velmi potěšující.
1) Pan dokror velmi správně uvádí, že si není jist, zdali je nebo není v ČR na ZZS kritický nedostatek lékařů, protože chybí seriózní rozbor situace. KZ ZZS ČR už před dvěma a půl lety na své 6. Odborné konferenci KZ ZZS ČR tuto věc po kompetentních orgánech, které na konferenci byly pozvány, žádala. V rámci PREZENTACE tehdejšího prezidenta Bc. Drahomíra Sigmunda to byl jeden z prvních pojmenovaných problémů, kdy jasně řekl: „Stanovme v rámci plošného pokrytí také potřebný počet posádek ZZS s lékařem, tím zjistíme skutečnou potřebu lékařů v systému a od ní se bude odvíjet další.“ Potom se vyhneme experimentům typu, že v místě, kde jsou zvyklí na RLP, najednou pro nedostatek lékařů bude tři dny v týdnu jezdit sanitka RZP a čtyři dny v týdnu RLP. Budou v těch třech dnech na tom samém území jiné úrazy, onemocnění atd.? To nadává rozum a ohradila se proti tomu i samosrpáva.
2) Stejně tak se vedení KZ ZZS ČR s MUDr. Fraňkem shoduje v názoru, že paramedický systém není na pořadu dne. KZ ZZS ČR vždy za nejvhodnější považovala systém kombinovaný, jen opět žádala procentuální stanovení míry kombinace operujících posádek RLP a RZP. Aby se stanovilo, že pro ČR je nepodkročitelný poměr někde kolem 30/70 % nebo 20/80 % apod.
3) Další věcí, na které panuje shoda je, aby lékaři v systému ZZS byli zkušení lékaři v oboru UM a aby se kvalita nenahrazovala společenskou objednávkou ve smyslu kvantity, tedy lékaři z ordinací bez znalosti problematiky ZZS, UM, PNP.
4) Bez pochyby platí, že posádky RLP a RZP jsou dvě součásti jednoho systému, který se neobejde bez žádné z nich, a že zdravotnický záchranář ani s VŠ prostě nikdy nebude lékař a nemůže jej v tomto smyslu ani suplovat.
Drahomír Sigmund