Dne 7. 10. 2015 se v Jihlavě konalo metodické cvičení ZZS Kraje Vysočina, určené pro posádky vozidel RZP. Současně s tím probíhalo celý den v obchodním centru CityPark také několik ukázek činností záchranářů, kde si každý mohl osahat jejich techniku a vyzkoušet první pomoc.
Samotné cvičení začalo prakticky hned poté, co proběhl loni v Polné jeho první ročník. Přípravy na letošek zabraly organizátorům mnoho měsíců práce, u některých s hmatatelným výsledkem změny barvy vlasů na odstín šedi.
Ve středečních ranních hodinách nastal kýžený okamžik. Soutěžící posádky, kterých bylo celkem 5 (každá oblast Kraje Vysočina vyslala jednu RZP ve složení tří záchranářů, z toho jeden vždy v úloze pozorovatele, každý se přostřídal), se sjely na výjezdové stanoviště Jihlava, kde ve školící místnosti nejprve proběhlo seznámení s tím, co je čeká, nikoliv tedy s úkoly, ale obecně s činností v rámci cvičení a daných pravidel včetně bezpečnosti. Poté se přejelo do areálu jihlavské Vysoké školy polytechnické (VŠP), kde byl hlavní stan celé akce a improvizované výjezdové stanoviště. Zde soutěžící záchranáři obdrželi od pracovníků školy sporttestery, které jim měřily tepovou frekvenci, a zjišťovaly zátěž při zásahu. Pak to přišlo, výzva k výjezdu na první událost.
Naše redakce využila možnosti zúčastnit se cvičení přímo v sanitním voze se soutěžící posádkou s pořadovým číslem 1, reprezentující oblast Jihlava. Že číslo 1 nebylo jen tak symbolické, bylo všem ale jasné až na vyhlášení výsledků, neboť se změnilo i na první místo. Jihlava cvičení vyhrála. Ale nepředjímejme. V ten okamžik byl před trojicí záchranářů a jejich dokumentaristou teprve první výjezd.
Ten byl adresován na nedalekou věž kostela sv. Jakuba Většího. Ta je vysoká 63m a její ochoz, na kterém se nacházela postižená osoba, je ve výšce 40m. Již při výzvě bylo jasné, že sporttestery nejsou na těle a rukou pro nic za nic. Zdolat téměř 190 až ošklivě strmých dřevěných vrzajících schodů nebude s veškerým vybavením žádná procházka růžovým sadem. Leč hořekování nad místem nebylo nic platné, muselo se nahoru.
Uvnitř věže na úrovni ochozu již čekal na zdraví postižený muž. Pro zasahující byl po náročném výšlapu postaven nelehký úkol. Chlapík nekomunikoval, resp. nemluvil, i když byl při vědomí. Byl totiž hluchoněmý. Byla s ním přítomna i jeho sestra, bohužel stejně postižena. Záchranářům tento fakt značně ztížil samotné řešení úlohy, i když si s ní ve finále poradili rychle a na výbornou. Podařilo se jim zjistit, co muži způsobuje potíže, ráno jedl nějaké houby, což po textové komunikaci potvrdila jeho sestra, další kroky poté konzultovali s lékařem po telefonu (RV nebylo k dispozici, nemohl tak dojet na místo…) a také s příslušným specializovaným oddělením nemocnice, když vyšla najevo prakticky 100% možnost otravy houbami. Po zajištění pacienta se připravil jeho transport, který by v reálu byl proveden ve spolupráci s hasiči. Následovala krátká rozprava s garanty a rozhodčími úlohy a jelo se zpět na stanoviště VŠP, kde se čekalo na další výzvu. Ta přišla zanedlouho.
Druhý výjezd posádku 1 nasměroval do nákupního centra CityPark, odkud byla obdržena výzva na paní s bolestmi zad po přenášení břemene v jednom z obchodů. Po příjezdu k „nákupáku“ vidíme u něj již stát další záchrankové auto. RV s lékařem, ovšem tak nějak divně. Proč, to bylo zřejmé vzápětí. Jeho řidič pobíhal na chodníku se slovy ,,nás ta mladá krá… napr…“. Zbořený předek sanitky a dotyčná navíc od nehody zdrhla. No jo, ale kde je doktor? Řidič říká, že zmizel do CityParku. Proč sem vůbec doktor jel? Jasně, protože nebyla volná zrovna žádná RZP včetně naší. Posádka si tedy vzala potřebný materiál a vybavení a vyrazila směr daný obchod za doprovodu člena ochranky. Samozřejmě se krám nacházel až na jeho druhém konci.
Když se k němu záchranáři blížili, náhle spatřili na zemi ležet člověka v jejich uniformě. Byl to hledaný doktor. Skákal po něm další člen ochranky a snažil se ho resuscitovat, přitom použil i AED a dal jeden výboj. Záchranáři postiženého kolegu od něj převzali a pokračovali v profesionální pomoci. Během toho povolali další posádku na původně hlášenou ženu do obchodu. Po několika minutách se jim podařilo doktora nahodit, což dokazoval opětovný sinusový rytmus na monitoru figuríny. Během oživování se dostavil i řidič nabouraného RV, čertící se, co že to udělali jeho doktorovi. I on byl ihned zapojen do resuscitace… Klasika, malá rozprava a vstříc dalšímu dobrodružství.
Třetí výjezd od VŠP směřoval do městských kolektorů, odkud byly hlášeny blíže nespecifikované zdravotní obtíže a dušnost. Až na místě se ukázalo, že zde zasahují již hasiči společně s kynologem. Posádce bylo oznámeno, že kdesi uvnitř kolektorů se nachází několik osob, z nichž má někdo problém. Záchranáři si ze sanitky vzali potřebné vybavení a za doprovodu kynologa a jeho psa vyrazili do tunelu.
Po zhruba půlkilometrovém částečném běhu našli na zemi ležet malou holčičku, co uvnitř zakopla, a udělal si něco s nohou. A aby toho nebylo málo, tak při pádu vdechla bonbón. Byla s ní i její máma a další přátele, ale ouha, všichni pouze anglicky mluvící. Ale ani toto nebyl problém, jeden z posádky tento jazyk ovládal dobře, a tak záhy zjistil, oč jde a s holčičkou komunikoval. Bonbón se podařilo dostat ven, noha se ošetřila a šlo se zpět k sanitce s pacientkou v náručí. Krom toho všeho práci ztěžoval nedostatek světla, ale i tak si záchranáři ve spolupráci s kynologem a hasiči poradili na výbornou. Po krátkém zhodnocení zásahu přišla výzva na již čtvrtý výjezd.
Sanitka č. 8 jihlavské posádky vyjela směr továrna MOKOV, odkud byl hlášen tlak na hrudi u diabetika s tím, že se musí najet vrátnicí. Tak se i stalo, vrátný nám otevřel závoru a nasměroval k hale a vratům č. 20, kde se měl postižený nalézat. Záchranáři muže našli u svářovny a v okamžiku kontroly jeho stavu se náhle rozezněl poplach, indikující přítomnost nebezpečného plynu CO. Stav nestav, s postiženým se muselo fofrem z místnosti ven. Tam už pomohli k události rovněž povolaní hasiči, kteří ho donesli před halu k sanitce.
Zde si ho do péče převzala posádka RZP, která ihned provedla veškeré nebytné úkony k zajištění jeho stavu společně s konzultací s lékařem ohledně možné medikace a směřování do hyperbarické komory. Souběžně s tím se záchranáři postarali o druhou postiženou osobu, která prvního muže našla a došlo u ní rovněž i intoxikaci oxidem uhelnatým, i když v lehčí formě. Úkol byl úspěšně zakončen a probrán s rozhodčími. Sbalil se použitý materiál a v tom přišla další výzva, pro posádku č. 1 již poslední.
Adresou bylo Městské nádraží, odkud kdosi volal možné podezření na EPI záchvat u další osoby. Po příjezdu na místo nebylo vůbec nic zřejmé, v tom se u sanitky objevil alkoholem notně posílený bezdomovec – figurant, který nemůže najít svého kamaráda Vojtu, taktéž bezdomovce. Záchranáři si vzali vybavení a vyrazili do prostor železniční stanice směrem k odstaveným vagónům, jedem šel k nejbližší nádražní budově, kde spatřil jiného bezdomovce, ten však v úloze cvičení nefiguroval, byl opravdový. Šlo se dál. Ferda, nazývejme tak muže, co volal, začal tvrdit, že tu jeho kámoš někde musí být, že ho i slyšel.
V zájmu záchranářů se tak ocitl otevřený (bez střechy) železniční nákladní vůz. Bylo možné, že je Vojta uvnitř, jenže nebylo možné se do něj dostat, ale ani vylézt nahoru, protože hrozilo nebezpečí zásahu elektrickým proudem z troleje. Na pomoc tak byla povolána jednotka drážních hasičů, která provedla po vypnutí vyzkratování troleje a uvnitř vagónu nalezla bezdomovce Vojtu. K němu pak zamířili i záchranáři. Postižený utrpěl popáleniny právě po zásahu elektrickým proudem a s tím související další poranění a poškození zdraví, ohrožující na životě. Po zajištění byla povolána na místo letecká záchranka. Vojta byl ve spolupráci s hasiči na scoop rámu transportován z vozu na místo přistání vrtulníku, mezi tím řidič RZP připravil a vytopil sanitku, kde by postižený vyčkal příletu LZS.
Tolik tedy pět identických soutěžních úkolů pro pět soutěžících posádek. Všechny byly bodově hodnoceny a nejlépe si vedla právě posádka jihlavské oblasti s číslem 1, která vyhrála. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že i další čtyři posádky své úkoly nezvládly. Samozřejmě, že zvládly, jen s menším bodovým ziskem za drobnější nedostatky. Jihlavská posádka jich měla nejméně a tak jí právem patří 1. místo, ke kterému gratulujeme.
Slavnostní vyhlášení výsledků letošního ročníku metodického cvičení zdravotnických záchranářů ZZS Kraje Vysočina se konalo v podvečerních hodinách na akademické půdě, tedy v nově rekonstruované aule Vysoké školy polytechnické za účasti představitelů kraje a dalších hostů. Vítězné posádce předala pohár ředitelka ZZS KV, Ing. Vladislava Filová. Zkrátka ovšem nepřišel nikdo ze zúčastněných. Každý dostal na památku drobnou pozornost od partnerů a sponzorů, bez kterých by cvičení nešlo uspořádat.
Pak následoval už jen společenský večer v místním pivovaru Ježek spojený s jeho prohlídkou a odborným výkladem na téma pivo… Těšme se tedy na třetí ročník tohoto perfektně připraveného a v očích záchranářů skvělého reálně vypadajícího cvičení, při kterém jim stupala tepová frekvence jako při skutečných zásazích. Organizátoři cvičení si zaslouží i z našeho pohledu naprosté absolutorium.
PS: Vzhledem k tomu, že jsem jezdil s jednou posádkou, nešlo při úlohách dokumentovat i ostatní… Ale skvělé byly všechny!
-wap-
