Sanitky zdravotnických záchranných služeb najedou během směny různé množství kilometrů při cestách k případům. Jejich ujeté množství je pochopitelně jiné kraj od kraje. Co je ale všechny spojuje, je jízda za použití zvláštního zvukového a světelného výstražného zařízení (VRZ).

Jízda pod VRZ s vozidlem s právem přednostní jízdy, v našem případě sanitkou, je i pro zkušené a trénované řidiče ZZS, či řidiče-záchranáře extrémně náročnou činností za neustálého maximálního soustředění a pozornosti. Jezdí za každého počasí, v různorodém, mnohdy neznámém prostředí a za směnu absolvují i stovky kilometrů. Když to vezmeme velmi obecně, tak zhruba polovinu z nich právě pod puštěnými majáky a také sirénou.

Výklad ministerstva dopravy na téma, co je vlastně vozidlo s právem přednostní jízdy zní, že vozidlo s právem přednostní jízdy je to, které využívá zvláštního výstražného světla modré barvy, doplněného případně o zvláštní zvukové výstražné znamení. A to je přesně to, co je jádrem tohoto pojednání. Použití VRZ.

Podle MD je přednostní jízda na modré světlo, ano, ale i siréna je nezbytná, a zde je nutné si uvědomit, že ne každý řidič složek IZS, nejen ZZS, s ní umí „správně“ naložit. Je jasné, že při opravdu velkém nájezdu kilometrů by se s neustále puštěným zvukovým výstražným zařízením z toho zbláznil nejen řidič, ale i další členové posádky. Ono není opravdu nutné houkat vždy a všude. Jiným úhlem pohledu je řidičova odpovědnost. Pokud dojde k nehodě při jízdě na VRZ, nestalo se moc případů, kdy by nebyla alespoň spoluvina právě na straně řidiče složky IZS.

Když jede sanitka jen na modrou a houkne tam, kde to její řidič uzná za vhodné, ano, proč ne, jenže i mezi těmito zkušenými harcovníky se najde dost takových, co nemají buď právě získané zkušenosti, či rozum. Jeden příklad za všechny, letíte ve dne na modrou v místě, kde není ideální výhled a nemůžete tak mít přehled o situaci na komunikaci v nejmenované obci nedaleko jednoho velkoměsta města za zatáčkou, do které za moment vjedete, navíc vaše jízda není zrovna v úrovni předpisových kilometrů, spíše se podobá závodním časům, vyřítíte se ze zatáčky, hle, tam jsou před vámi v pruhu jedoucí auta a vy začnete houkat jak šílení.

Dovedete si vůbec představit, jak mají v ten moment reagovat vylekaní řidiči ostatních aut, když nemají dopředu ani minimum času se připravit na to, že pojede sanitka? Co všechno se mohlo stát? Jasně, jako účastník silničního provozu máte předvídat prakticky cokoliv, ale jsou situace jako tato, kdy se na moc nezmůžete. Navíc když jak nemyslící tvor vletěl za moment řidič RZP v protisměru do další zatáčky, kam nemohl absolutně vidět a za ním do slova a do písmene nalepený na nárazníku „krabice“ vůz Škoda Yeti s lékařem v RV systému.

Přitom stačilo málo, zapnout včas sirénu ještě před zatáčkou, hned by se vědělo, že jede něco „na majáky“, a každý by zpozorněl a připravil se na to. Dnešní sirény jsou opravdu dostatečně slyšitelné (proto se také pořizují…), a za druhé nejet jak blázen, což je ještě řečeno velmi mírně a slušně. A navíc pokud je podobný druh a styl jízdy těchto posádek běžný, měli by se řidiči obou aut zamyslet, jestli mají vůbec hlavu na to, jezdit se sanitkou ZZS.

Účelem je dojet k pacientovi, což tento výjezd dvojice sanitek sice splnil, ale za jakou cenu? Bylo jen velkým štěstím, že se nikomu nic nestalo při jejich zbytečné riskantní a okolí ohrožující jízdě (což je porušení zákona). Ano, jsou případy, kdy se na plyn šlápne více, než je tomu běžné, ale i tak musím u toho přemýšlet a ruku v ruce s tím používat sirénu. Při ostřejší jízdě prakticky neustále. Pokud k místu případu nedojedu z důvodu zbytečné nehody, navíc zaviněné, jsem záchranář k ničemu a pacient může umřít. To chcete?

Kdysi se říkalo, že je nehoukání jen specialita Prahy, zejména policie a ZZS, rozhodně tomu tak není. Proto prosím používejte hlavu, když řídíte sanitku a jedete za pacientem.