Během denní služby na dispečinku linky 155 jsem okolo sedmnácté hodiny zvedla telefon. Ozval se hodně vyděšený volající a oznamoval: „Rychle! Rychle, prosím vás! On tady leží na zemi!“ Začala jsem s klasickou sérií otázek od adresy až po stav pacienta.

„Kde bydlíte?“ Adresu volající věděl, patro také. Naštěstí se jednalo o panelák hned naproti nemocnici, takže i záchranka to měla v podstatě za rohem. Po dalším zjištění, že člověk, ležící v bytě volajícího, nedýchá a je v bezvědomí, byla na místo poslaná posádka s lékařem.

Mezi tím jsem se snažila zahájit telefonicky asistovanou resuscitaci a tady se začíná celá historka stávat legendární.

Telefonicky asistovaná resuscitaci jsem zahájila klasicky a vysvětlila pánovi, že začneme mačkat hrudník. „Nebojte se, to zvládneme, pan doktor už je na cestě,“ se úplně míjelo účinkem, protože volající rozrušeně odpovídal: „Ale on je úplně na zemi! Vy jste ale dobrá, nemůžu přece mačkat tatínkovi hrudník… Je úplně placatý!!!“

Až potud jsem se pořád snažila volajícího přimět k zahájení resuscitace, jenže po několika minutách padla osudová věta: „Já ho tedy pořád mačkám, ale on se pořád tak usmívá, jako když mi padal na zem.“ Znejistěla jsem. „Je tam opravdu někdo v bezvědomí?“ Odpověď mě odrovnala. „No jasně, vypadnul mi na zem z tubusu.“

„Kdo? Z tubusu?! Není to vtip, že ne?“ zeptala jsem se. Na to volající znovu: „Pomoc! On tady tatínek leží a nemluví na mě, ani mi neodpovídá!“ Tak jsem tedy asi po sté zopakovala, aby začal stlačovat hrudník 100x do minuty a doopravdy se mi zdálo, že konečně resuscituje. Musím se přiznat, že se mi dost ulevilo.

Po chvíli byl v telefonu slyšet hluk, smích posádky a nadávání volajícího. Hovor jsem tedy ukončila a čekala, že se bude shánět ventilované lůžko. Jenže ono nic!

Posádka při příchodu do vzorně otevřeného bytu, protože to chtěla ta paní na telefonu, uviděla volajícího, jak klečí nad fotografií staršího muže o velikosti 40 x 40 cm a mačká červený tubus, do kterého byla fotka před tím vložená.

Místo lůžka na anesteziologicko-resuscitační oddělení, jsme nakonec zajišťovali převoz do psychiatrické léčebny.

Jitka Šlaufová – dispečerka linky 155

www.zachranka.cz