Funkce inspektora provozu se v České republice u záchranných služeb objevila v roce 2005, a to konkrétně v Praze. Pro výkon služby při jeho činnosti byl využíván automobil Nissan Patrol, či Nissan Primera. V záři 2011 vyjel poprvé do provozu u ZZS hl. m. Prahy první speciálně upravený inspektorský automobil Mercedes Vito. Pražská záchranka je u nás tedy průkopníkem této funkce, převzaté od zahraničních záchranných služeb, kde je zajištění kontroly běžnou záležitostí.

Řekněme si tedy, co tato funkce vlastně je. V kostce shrnuto, osoba inspektora provozu, dále jen IP, plní nyní v rámci sloužící směny záchranné služby roli supervizora, tedy stará se o vše potřebné a nutné pro zajištění provozu a chodu ZZS. Je jak kontrolním činitelem, tak i vedoucím zdravotnické složky v případě mimořádné události, což vyplývá z interních předpisů. Dalo by se funkci IP přirovnat třeba k veliteli směny hasičů s tím rozdílem, že on se stará o věci, plynoucí z charakteru činnosti HZS.

Co pražskou záchranku ke zřízení tohoto institutu vedlo? Z počátku zajištění kontrolní činnosti, které vyústilo až do dnešní supervize. Do té doby se o kompetence a úkoly v rámci možností staral náměstek ředitele a vedoucí provozu, dojíždějící v případě potřeby za posádkami, které i namátkově kontroloval. Protože ale úkolů, jenž musel řešit, neustále přibývalo, bylo jasné, že takto to dál nejde. Pokud nemohl např. k nějaké závažné události vyjet on, využil se službu konající lékař na dispečinku, ten neměl ale k dispozici žádný automobil, takže jeho činnost nebyla vždy ideálně efektivní.
                                             Vozidla supervizorů ZZS v zahraničí
Padlo tedy rozhodnutí o zřízení inspekce provozu, pro kterou byl definován přesný seznam kontrolních činností, co je po provozních úpravách v platnosti prakticky i dnes s tím, že IP má stále větší záběr práce. Pro posádky výjezdových skupin RZP i RLP/RV to byla horká novinka a moc se jim nelíbila, což u některých přetrvává dodnes. Důvod je prostý, kontrolní činnost. Najednou se totiž objevil někdo, co se zjeví, když ho nečekáte a začne vám kontrolovat, jestli jste správně ustrojen, zdali je doplněná sanitka vybavením a prostředky, kontroluje i čistotu vozidel, stanovišť apod. To někomu vadí, ale nabízí se otázka, proč. Protože je lajdák a není schopen dodržovat platné nejen vnitřní předpisy?

Zde se nabízí paralela s hasiči, i jejich velitel jim od plic dokáže vynadat, že mají špinavé boty, o nedoplnění auta ani nemluvě. Přitom stačí málo, dodržovat předpisy a používat selský rozum. To platí u obou složek. Když je toto v pořádku, nikdo nikoho nebude zbytečně dehonestovat. Ano, všichni jsme jen lidé, takže stát se může a občas se stane cokoliv konfliktního, ale to platí o obou stranách, tedy výjezdových skupinách i inspektorech provozu. V jedné internetové diskuzi kdosi uvedl, že posádky záchranářů tvoří kompetentní a zkušení lidé, takže proč mají mít nad sebou nějaký kontrolní orgán či vedoucího v podobě IP u výjezdu, stejní kompetentní a zkušení lidé tvoří i hasičské družstvo, to i přesto má ale svého velitele (v úrovni několika stupňů řízení, u ZZS je jen IP) nehledě na fakt, že nejsou jak u ZZS, tak i u hasičů jen ti zkušení lidé, kompetentní ano, ale o zkušenosti třeba hned po škole nemůže být řeč, u obou složek.

Záchranáři by si měli také uvědomit, že IP není jen jejich nadřízený kontrolní orgán, ale dnes i pomocná ruka, a to nikoliv zanedbatelná. IP řeší problematiku, plynoucí z náročného provozu ZZS. Je tím, kdo je v případě potřeby na místě, když např. nejde vyřešit po telefonu obtížné předání pacienta, je opět na místě, když má posádka sanitky jakýkoliv konflikt nebo problém a řeší ho. V případě složitější události k ní vyjíždí a zapojuje se do činnosti dle potřeby jako záchranář, pokud to situace ale nevyžaduje, neplete se zasahující posádce pod ruce a nejčastěji se zapojuje i jen tím, že komunikuje s dispečinkem a zařizuje např. umístění pacienta do dané nemocnice, dále komunikuje s ostatními složkami IZS, tedy hasiči a policií. Když se stane, že si třeba někdo poměrně neurvale stěžuje, že mu záchranáři zabránili v jízdě postavením sanitky u řešeného případu, tak vyhodnotí situaci a stěžovateli trpělivě vysvětluje, proč tomu tak bylo apod. Naprosto nebytnou se ukazuje funkce IP při řešení problémových předání pacientů v nemocnicích. V ten moment přichází na řadu argumentace a zdůvodňování, které nebývá příliš snadnou záležitostí, a že by to byl balzám na nervovou soustavu, se také říct nedá. Může to vypadat jako maličkosti, ale posádkám ZZS je tímto značně usnadněna činnost a odpadávají starosti. Vzhledem k tomu, že každý IP je rovněž jazykově vybaven, tak komunikuje v případě jazykové bariéry s cizinci, a to hlavně ohledně úhrady poskytnuté péče ZZS, jen díky tomu se podaří vybrat značné procento finančních prostředků, o které by jinak záchranka přišla a že to je při napjatých rozpočtech ročně nemalá částka, je zbytečné psát. Řeč je samozřejmě o těch nepojištěných a to nejen z východu. S těmi, co mají řádné pojištění, naopak řeší a pomáhá jim v jeho uplatnění. V rámci ZZS řeší dále dopravní nehody a také pracovní úrazy, které dokumentuje. Dokumentaci rovněž pořizuje v případě problematických záležitostí, kdy by mohla být využita i jako průkazní materiál.

Jinak inspektor provozu, vzděláním zdravotnický záchranář s dostatečnou praxí, vozí ve svém automobilu, který slouží i jako administrativně – technické zázemí, běžné vybavení jako vozidla RLP/RV. Je tedy schopen v rámci možností jedné osoby adekvátní zdravotnické pomoci, pokud se stane, že je u události jako první, což skutečně není úplně neobvyklou záležitostí. Poskytuje také zdravotnickou asistenci hasičům, když není potřeba okamžitě sanitní vozidlo, stejně tak i Policii ČR.

Že se tedy jedná o institut potřebný a přínosný, není pochyb. V poslední době je zřizován u dalších krajských záchranných služeb. Dle pražské inspirace můžete tak vozy s označením INSPEKTOR PROVOZU nyní vídat u jihomoravské, karlovarské a plzeňské záchranky. Funkci inspektora provozu má zřízenou i privátní záchranná služba ASČR a existuje i u středočeské a královéhradecké ZZS, i když v trochu jiné formě, než je tomu u výše jmenovaných.

Nyní je mediálně přetřásána funkce IP u ZZS Jihomoravského kraje. Zástupci odborové organizace jihomoravské záchranky do novin a internetových zpravodajských serverů mimo jiné uvádí, že jsou inspektoři provozu zbyteční a dle nich jen stresují záchranáře i lékaře a navrhují postihy za úplné maličkosti, třeba nepředpisovou obuv nebo oblečení, což ale zní zvláštně, protože tímto sami odboráři přiznávají, že oni, případně ti, za které vystupují, neplní své povinnosti, plynoucí z předpisů a platné legislativy tak, jak mají. BOZP je věc vrtkavá, a ze strany příslušných úřadů velmi sledovaná. Je třeba si uvědomit, že pokud má mít člen výjezdových skupin ZZS předpisovou pracovní/zásahovou obuv a nemá jí, zlomí si nohu a na hned je na velký problém zaděláno. Kdo by pak křičel? Kdo by to kromě zraněného záchranáře, řidiče či lékaře bez vyplacené pojistky odnesl na svých bedrech? Pořád to někomu připadá jako maličkost?

Shrnuto a podtrženo. Inspektor provozu rozhodně není zbytečnou institucí, kterou ale vykonávají pouze a jen lidé, kteří jsou jako my všichni ostatní občas chybující.

Zeptali jsme se, co si o své práci inspektora provozu myslí a říká vedoucí této složky u ZZS HMP Jiří Kašok. Další otázky jsme položili i služebně nejmladšímu „ípéčku“ pražské záchranky, Davidu Vávrovi. Posledním dotazovaným byl Vladimír Husárek, vedoucí inspektor provozu u ZZS Jihomoravského kraje.

Jiří Kašok

Když v Praze inspektor provozu začínal, jak jste vnímal kolegy záchranáře a jejich pohledy na něj? Začátky nebyly úplně snadné, což se ví…
V počátcích inspektora na pražské záchrance jsem byl v pozici záchranáře resp. ještě na DRNR. Osobně jsem neměl s inspektory nikdy problém, přijeli dát dýchnout, zkontrolovali expirace či pomůcky při zásahu a zase jeli. Obecné vnímání inspektora jako asi každého, kdo provádí kontrolu ale nebylo příliš pozitivní. O poznání horší než na RZP to bylo na DRNR, kterou toho času pražská záchranka ještě měla. Na „převozech“ se leckdy děly hrozné věci. Bohužel byly některými zaměstnanci považovány za standard a nechtěli se ho za žádnou cenu vzdát. A jak se říká starého psa novým kouskům nenaučíš či v tomto případě spíš špatným kouskům neodnaučíš… Konfliktních situací nebylo málo..

Myslíte, že je to ve vnímání práce IP ze strany všech výjezdových skupin lepší?

Jak je inspekce provozu vnímána, to se musíte ptát v provozu. V posledním roce došlo k určitým změnám a dovolím si tvrdit, že se situace zklidnila.

Jaký vidíte největší rozdíl v rámci činnosti inspektora provozu v jeho začátcích oproti nynějšku?

Zásadní rozdíl je v tom, že má nově inspektor kombinovaný úvazek a to 0,8 jako inspektor a 0,2 na RZP. Dále jsou teď nastavena oproti počátku jasnější pravidla a řád, a taktéž se činnost inspektora stala průhlednější.

Jak vy sám se díváte na pozici inspektora provozu?

IP bývá některými zaměstnanci nesprávně vnímán jako pouze kontrolní složka. Nicméně není to jen o kontrolách, IP je posádkám v řadě případů nápomocen a je to on, který posádkám odebírá z beder část zátěže a to počínaje při zásahu, kde jsou každé ruce navíc vhod, ale především pomoci technicko-administrativní. A to od řešení cizinců, identifikací a faktur, kdy pro informaci můžu uvést, že inspektoři dořešili a vybrali v prvních šesti měsících roku 2016 téměř půl milionu korun. Dále řešení dopravních nehod, kdy v tom posádky nejsou „samy“. Přeci jen po letech zkušeností se hodí někdo, kdo je na vaší straně a není pod tíhou stresu z dopravní nehody. V neposlední řadě je to také řešení pracovních úrazů a dále řešením řady konfliktů a stížností ať už v nemocnicích či na zásazích. Konče převozem zapomenutých dokladů, pomůcek apod. A posádky se naopak pak mohou plně soustředit na svou práci. A třeba to je i pro někoho motivací v takové organizaci pracovat, protože chce být těchto leckdy nepříjemných činností zproštěn.

Je něco, co vám na IP vyloženě vadí a změnil byste to?

Na inspekci ne. Co mě ale mrzí na záchranné službě, jsou některé vztahy mezi zaměstnanci. A taky rychlost deformace informací, kdy se leckdy postupem přes několik stanovišť, doplněno o zkázu dnešní doby (sociální sítě), stává z jednoduchého faktu až bájný nesmysl.

S novým vedením ZZS HMP přišly i nově upravené úkoly a kompetence pro IP, prozradíte našim čtenářům o nich něco bližšího?

Lze říci, že došlo k nastavení jasnějších pravidel a inspekce provozu je také transparentnější.

Nově jsou jasně definována pravidla pro činnosti inspekce provozu. V podstatě je činnost inspektora rozdělena do 5ti statusů, z nichž každý má dány konkrétní parametry.

Ke změně došlo taky v počátcích směn. Nově již počátek kontrol není na vůli samotného inspektora, ale je vybírána bez možnosti ovlivnění lidským faktorem, a to počítačovým programem s jasně zdokumentovanou historií.

Nelze se nezeptat, jak vnímáte mediálně propíraný aktuální stav kolegů inspektorů provozu u jihomoravské záchranky, kteří nejsou zejména u zástupců tamních odborářů v oblibě, podle nich jsou zbyteční a mají záchranáře jen stresovat svojí činností…

Nechci soudit, neznám přesnou metodiku brněnských kolegů, nebyl jsem a nejsem přítomen dění na ZZS JMK. Práce inspektora na ZZS JMK má oproti Praze svá specifika a rozdíly. Jestli inspektoři zaměstnance stresují?  Pokud zaměstnanec chodí do práce včas, střízlivý a plní si pracovní povinnosti, takového zaměstnance nemůže inspektor svou činnosti, má-li dána jasná pravidla za předpokladu, že jsou dodržena, nikoho stresovat. Ba naopak takovému zaměstnanci je inspektor v řadě případů nápomocen.

David Vávra

Davide, jste služebně nejmladší inspektor provozu na pražské ZZS, co vás vedlo přihlásit se do výběrového řízení na tuto funkci?
Vedlo mě k tomu hned několik důvodů. Inspektor provozu je velice zajímavá záchranářská činnost, která může zvýšit kvalitu přednemocniční neodkladné péče poskytované našim pacientům. Dalším důvodem byl ten fakt, že inspektor je tady i pro záchranáře jako nápomocná ruka v době jejich profesních nesnází a k řešení i zamezení konfliktních situací.

Po dobu svojí kariéry na voze RZP jste se s inspektory setkal nesčetněkrát, jaké bylo jejich vnímání z pozice „řadového“ záchranáře?

Při každém setkání s inspektorem byl člověk vnitřně stejně trochu nejistý, i když věděl, že má všechno v pořádku. Je to přirozená reakce na přítomnost člověka s nadřízenou a kontrolní funkcí. Dále jsem v terénu při náročných zásazích ocenil, že jsme měli další ruce navíc, které nám mohly pomoci například s transportem a manipulací pacienta. Kladem mi také přišlo, že jsem inspektora mohl kdykoliv požádat o odbornou radu, aniž by to bylo vnímáno jako mé pochybení.

Existuje něco v rámci činnosti IP, co byste chtěl změnit?

V činnosti IP bych vcelku nic neměnil. Byl bych rád, kdyby se změnil spíše negativní přístup některých záchranářů k naší funkci, jsme tu i pro ně a ne jak si mnozí myslí, proti nim. Pochopitelně nikdo není neomylný a všichni jsme jen lidi, ale v záchranářské profesi se člověk musí snažit být profesionál na 100%. Mnozí kolegové záchranáři si neuvědomují, že pracují s lidmi a ty opravdu nezajímá, jestli jsem se dnes špatně vyspal, nebo mě bolí zub. Zajímá je, aby dostali co nejkvalitnější péči v podobě lidského přístupu, pochopení, odbornosti a transportu do adekvátního zdravotnického zařízení.

Kdyby vám funkce IP nepřišla smysluplná, jistě byste jí nešel vykonávat. Myslíte si, že pomoc z jejich strany je pro výjezdové skupiny optimálně nastavena?

Myslím, že je nastavena optimálně. Inspektor provozu nemůže být samozřejmě s každým kamarád, ale v případě že neshledá u členů výjezdových skupin žádné zásadní pochybení, nevidím důvod, proč by tomu tak nemohlo být.

Jak vnímáte skutečnost, že se inspektor provozu může najednou ocitnout v roli profesionálního first respondera, tedy že k nějaké události přijede úplně sám a pochopitelně první?

Je to i jedna z výhod IP, že díky svému pohybu po celé Praze může být od místa zásahu vzdálen náhodně třeba jen dvě ulice a poskytnout tak co nejdříve první pomoc. Určitě role profesionálního first respondera je fyzicky i psychicky náročná a nedokáže udělat tolik úkonů jako čtyřčlenný tým. Člověk si v danou chvíli musí v hlavě rychle sjednotit, jaké úkony na místě zásahu jsou bezodkladné a jaké počkají do příjezdu kolegů ze ZZS.

Ve výjezdové skupině RZP máte povinně malý úvazek i nadále, nebude se vám po službě na stanovišti stýskat, a jak se tvářili kolegové, když se dozvěděli o tom, že přecházíte na IP?

Když se mojí kolegové dozvěděli, že přestupuji na IP, reagovali vcelku pozitivně a řada z nich mě i podpořila. Pár kolegů tomu ani nevěřilo 😀 Zaslechl jsem samozřejmě i negativní názory o tom, jak se v této funkci změním. Myslím, že si každý musí udělat obrázek sám, zdali jsem se jako inspektor provozu nějakým způsobem změnil jako člověk. A jsem velice rád, že u IP máme úvazek na RZP. Realita z každodenních zásahů se velice rychle zapomíná a nyní si můžeme opět připomenout každodenní velice tvrdý chléb záchranářů v Praze.

Nelze se nezeptat, stejně jako vedoucího IP Jiřího Kašoka, jak vnímáte mediálně propíraný aktuální stav kolegů inspektorů provozu u jihomoravské záchranky, kteří nejsou zejména u zástupců tamních odborářů v oblibě, podle nich jsou zbyteční a mají záchranáře jen stresovat svojí činností…

Události u ZZS JMK mi velmi připomínají stav, který panoval v naší ZZS před dvěma lety. Informace mám ovšem velice zkreslené pouze z médií, a proto nemohu podat objektivní názor. Každopádně souhlasím s Jiřím Kašokem, že zaměstnanec který si plní své základní pracovní povinnosti, nemusí mít z nás inspektorů žádný strach. Naši zbytečnost si jistě mnoho záchranářů rozmyslí mnohdy až v případě, kdy nás budou opravdu potřebovat k nápomoci například při řešení pracovního úrazu a poskytnutí servisu, který je v možnostech IP.

Vladimír Husárek

Inspektor provozu je u ZZS JMK funkce poměrně nová. Co vedení záchranky přimělo k jejímu zřízení?
Inspektor provozu byl ve ZZS JmK zřízen od 1. března 2014. Cílem vedení organizace bylo dále zvyšovat úroveň poskytované přednemocniční neodkladné péče v návaznosti na zavedení systému vzdělávání zdravotnických zaměstnanců a zároveň dostát zákonné povinnosti organizace ke kontrole práce zaměstnanců dle ust. par. 302 písm. a/ zákoníku práce, zvláště pak s ohledem na specifické podmínky, které limitují efektivní kontrolu práce podřízených přímo osobně ze strany jejich nadřízených v souvislosti s rozmístěním výjezdových základen na území kraje i zapojení vedoucích zaměstnanců ve výjezdových skupinách. Při výjezdech se musí plně věnovat své práci zdravotníka a ani tady tedy není čas na získávání informací a zpětných vazeb, které jsou důležité pro správné fungované všech úseků organizace, tedy zdravotního, ekonomického, technického, krizové připravenosti a vzdělávání. Inspirovalo se přitom u vídeňské záchranky, kde je tato funkce dlouhodobě v praxi a v českých podmínkách se osvědčila i u pražských záchranářů.

Kromě kontrolní činnosti, která je nyní odbory tolik akcentována a kritizována, měla funkce inspektora provozu od počátku i podpůrný charakter. Lékařům a záchranářům v terénu jsme byli po ruce při řešení problémových nebo organizačně složitých situací, dodávali jsme jim potřebný materiál, převáželi specializované lékařské týmy anebo pomáhali přímo se záchranou životů.

Když v Jihomoravském kraji inspektor provozu začínal, jak jste vnímal kolegy záchranáře a jejich pohledy na něj? Začátky nebyly úplně snadné, stejně jako tomu bylo před více jak deseti lety v Praze…a nynější odborářské půtky to jen přiživují.

Na začátku jsem z nich cítil zjevný strach z  nového a neznámého. Postupem času ale velká část kolegů pochopila systém fungování IP a většina z nich si sama vyhodnotila, že pokud „dělají svoji práci dobře“, nemusejí se ničeho obávat a naopak mohou využívat všech výhod podpůrné činnosti inspektora provozu. Dnes naši pomoc nejčastěji kvitují u mimořádných událostí nebo větších dopravních nehod, kde je náročná koordinace akce a přenášení informací z místa neštěstí na dispečink. Tyto všechny činnosti mohou lékaři a záchranáři v danou chvíli převést na nás a naplno se věnovat záchraně zdraví a životů pacientů.

Jak je vůbec možné, že představitel odborové organizace ZZS Jihomoravského kraje do medií uvádí, že činnost IP výjezdové skupiny stresuje, když jsou káráni za nedodržování předpisů, které ale dle odborářů skutečně nedodržují? Viz ústrojová kázeň…

Tady bych chtěl říci, že odboráři, kteří v tomto smyslu do médií promluvili, poukázali na jednotlivé případy bohužel naprosto vytržené z kontextu. Řekli svoji polovinu pravdy, tu, která se jim hodila. Zároveň tak ale poukázali na vlastní pochybení a nedodržování směrnic a legislativy. BZOP není samoúčelná věc. Pokud dojde ke zranění zaměstnance, padne odpovědnost na zaměstnavatele, stejně tak jako ekonomický dopad daného případu.

Drtivá většina všech zápisů inspektorů provozu ale končí bez připomínek a závad, což vypovídá o tom, že většina posádek vykonává svoji práci dobře.

Myslíte, že je šance na lepší vnímání práce IP ze strany všech výjezdových skupin?

Myslím, že dnes už velká část zdravotníků ve výjezdových skupinách vnímá práci inspektora provozu jako spolupráci při poskytování péče. Lékaři i záchranáři si sami žádají naši pomoc, například při fakturacích cizinců, kdy si občas neví rady, anebo pokud je zaskočí jazyková bariéra. Asi se ale vždy najdou tací, kterým tento institut bude vadit, zejména pro jeho kontrolní činnost.

Jak vy sám se díváte na pozici inspektora provozu?

Vnímám ji jako velmi potřebnou. V rovině kontrolní se mnohé od začátku fungování institutu změnilo k lepšímu. Na začátku jsme měli okolo 40-ti až 50-ti zápisů měsíčně, dnes je jich maximálně 15. To svědčí o tom, že mnozí začali respektovat své povinnosti, protože sami pochopili, že je to důležité, jiní to dělají kvůli nám. Ať už je důvod jakýkoli, důležité je, že se výrazně zlepšila zdravotní péče a úroveň komunikace zdravotnických záchranářů s pacientem.

A co se týče naší podpůrné činnosti, jde o zajištění velkého spektra činností, které zabezpečují snazší chod a provoz výjezdových skupin. O mnohých už jsem zde mluvil, doplnil bych tedy ještě například zastoupení záchranáře v případě, kdy sloužící člen výjezdové skupiny má zdravotní potíže.

Pokud by si funkci IP vyzkoušel některý z těch záchranářů, kteří na ní nyní nasazují, myslíte, že by třeba změnil názor?

Myslím, že ano. V rámci adaptačního procesu už dnes nově příchozí zaměstnanci absolvují stáž u inspektora provozu a ohlasy jsou velmi pozitivní. Práce IP se jim vysvětlí a ukáže v praxi a začnou jí vnímat kladně. Dokáží pak i efektivněji využívat všech výhod spolupráce.
Zde bych rád dodal, že stejnou možnost, absolvovat den s IP, dostali i všichni členové posádek v ZZS JmK, a to už před rokem a půl. Vedení si od toho slibovalo právě to, že pak lidé lépe pochopí, o čem funkce je, v čem je její výhoda a proč tedy byla zřízena. Tuto možnost ale za celou dobu využil pouze jeden jediný záchranář.

Je něco, co vám na IP vyloženě vadí a změnil byste to?

Vadí mi, když někdo z kolegů již a priori nechce komunikovat, potom bohužel vzájemná spolupráce nemůže fungovat. Ze strany inspektorů provozu je snaha o komunikaci vždy.

Děkuji všem za rozhovor

[Ukázat prezentaci]