ZZS HMP disponuje od října loňského roku jako první a jediná záchranka v republice vlastním výjezdovým stanovištěm, kde je jednou ze dvou sloužících výjezdových skupin posádka RZP, kterou tvoří řidič/řidič – záchranář a zdravotnický záchranář – specialista pro urgentní medicínu. Její dislokace je na hasičské stanici č. 2 – Petřiny, kde je záchranka od nepaměti.
Kdo to vlastně je, ten absolvent studia specializačního vzdělávání zdravotnických záchranářů – obor Urgentní medicína, tzv. superzáchranář (tento termín nikterak neznevažuje pozici ostatních záchranářů, ZZS HMP ho direktivním rozhodnutím nepoužívá). Jedná se o zdravotnického záchranáře, který si zvýšil svojí kvalifikaci studiem oboru urgentní medicíny, mohlo by se to přirovnat např. ke všeobecné zdravotní sestře, jenž si zvýšila vzdělání a stala se z ní sestra SIP, tedy odbornice – sestra pro intenzivní péči, dříve označovaná jako ARIP.
U zdravotnických záchranářů UM (dále jen ZZUM) se jedná o zvýšení kompetencí, což laicky vysvětlit tak, že mohou na základě platné legislativy při zásahu udělat více úkonů a podávat jinou medikaci, než běžní zdravotničtí záchranáři. Mezi nejvýraznější rozdíly patří to, že ZZUM mohou provádět zajištění dýchacích cest – intubaci dostupnými pomůckami u pacienta staršího deseti let, dále resuscitaci pomocí přístrojů k automatické srdeční masáži (Lukas je výbavou jejich sanitky), včetně defibrilace srdce elektrickým výbojem, a podání nezbytných léčiv v rámci oživování. Do jejich kompetence patří také provedení intraoseálního vstupu, čili zajištění vstupu do kosti/kostní dřeně, pokud nelze použít nitrožilní.
Cesta k prvnímu stanovišti byla u ZZS HMP trnitá. V červnu 2015 ukončili toto specializační studium první tři pražští záchranáři a jeden jejich kolega z Ústeckého kraje. Od té doby se toho mnoho změnilo. Záchranářům specialistům byl mimo jiné na základě zvýšení kvalifikace zvýšen plat, který byl ale později opět snížen o tuto rozdílovou částku, řešila se a dodnes řeší nevraživost mezi některými záchranáři a ZZUM, která nemá ale žádné opodstatnění a je to jen osobní antipatie, protože z ní pramení jakýsi druh závisti a několik lidí se domnívá, že si ZZUM hrají na něco povýšeného, což není pravda. Ostatně studium UM mohl absolvovat při splnění podmínek každý. Urgentním záchranářům je vyčítána mimo jiné jejich mediální atraktivita, za což však nemohou, notabene když novináři, neznalí problematiky, bez skrupulí napíší, že ZUM plně nahrazují lékaře, což není pravda, dalo by se hovořit o tom, že lékaře částečně suplují, druhak také to, že by jejich práci zvládl každý záchranář. To možná ano, ale předpisy hovoří jinak. Každý dobře ví, jaká je tenká hranice k možnému problému při nedodržení kompetencí, doba tzv. střelcům nepřeje, což je dobře.
Rozruch do tohoto může nyní přinést tzv. inovační kurz, který pražská ZZS provádí interně pro své zaměstnance. Otázkou může být dle samotných účastníků opora v předpisech. Hodně záchranářů by chtělo zvýšit kompetence, a do budoucna asi nic jiného legislativcům nezbude, ale nelze šmahem provést legislativní změnu, aniž by na ní byl každý připraven i prakticky. Ostatně studium ZZUM a jeho rozsah není nikterak malý, je to více jak 650 hodin usilovné práce a hlavně probíhá při zaměstnání, což je nutnost pro splnění podmínek pro to, ho vůbec absolvovat. Všechny studijní hodiny teorie i praxe jsou rozloženy do zhruba tří let.
Od samého začátku, tedy ještě za bývalého ředitele ZZS HMP MUDr. Schwarze vše směřovalo k tomu, že se ZZUM sdruží na jednom výjezdovém stanovišti, řešila se jen forma a třeba také to, čím budou ZZUM jezdit, zdali malým vozem RV, nebo klasickou sanitkou RZP a k jakým případům budou vlastně vysíláni. Vše záviselo na mnoha pracovních poradách, ze kterých vznikl pilotní projekt dislokace ZZUM na petřinské hasičské stanici. Po roce fungování je jasné, že jezdí na úplně všechno, jako běžná posádka RZP s tím, že přednostně jsou vysíláni na pro ZZUM indikované případy. A proč dislokace na Petřinách? On z tohoto výjezdového stanoviště zmizel ve vší tichosti lékař, protože je jich prostě nedostatek (lékař s vozem RV je nyní tak na výjezdových základnách Holešovice, Prosek, Nádražní, Krč a Černý Most), tak zařazení záchranářů s vyšší kompetencí právě sem bylo logickým krokem. Postupem let vystudovaných záchranářů specialistů stálé přibývá, proto ještě letos by dle smělých plánů mělo být otevřeno stanoviště ZZUM i na pravém břehu Vltavy, dislokované na hasičské stanici Strašnice, kde již ZZS HMP působila.
ZZUM působí již i v několika ostatních krajských záchrankách v ČR, ale jejich počet není takový, aby mohla být zřízena výjezdová základna. Školí se stále pod hlavičkou ZZS HMP, která má pro toto specializační studium akreditaci.
Závěrem lze říct, že až uvidíte houkající sanitku ZZS HMP s číslem 187 (nyní již bez označení MUDr. Šefrny, legendy pražské ZZS), tak v ní jede právě posádka se ZZUM, nikoliv nadčlověkem či nadzáchranářem, jak se snaží škarohlídi namluvit ostatním, ale pouze se záchranářem, co si jen zvýšil kvalifikaci náročným studiem, protože prostě chtěl. A záchranáři obecně chtějí co? Pomáhat, nejinak tomu je i u ZZUM, kteří za rok fungování vyplňovali svoje „parere“ a vyjížděli na pomoc Pražanům v průměru 8x denně.
