Výjezdové skupiny rychlé lékařské pomoci v systému rendez-vous existují v České republice od roku 1987, kdy byl tento systém zaveden poprvé u záchranné služby hlavního města Prahy, letos tedy slaví 30 let svojí existence a provozu, přičemž až do vydání zákona č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě z roku 2011 nebyly tyto výjezdové skupiny RV nijak definovány včetně zdravotnického vybavení. Již šestý rok jsou vedeny jako typ výjezdových skupin rychlé lékařské pomoci pro setkávací systém.
Co to vlastně je, ten rendez-vous systém a proč vůbec vznikl? Výjezdová skupina rychlé lékařské pomoci v systému rendez-vous, označovaná obvykle jako výjezdová skupina RLP-RV, pracuje ve složení lékař a řidič-záchranář. Od klasické posádky RLP se liší zejména tím, že nejezdí v běžném sanitním automobilu, ale pro své potřeby používá osobní vozidlo, nejčastěji s pohonem všech kol a různou průchodností terénem. Jeho vybavení je nyní přesně definováno vyhláškou a není v něm místo pro pacienta.
Rendez-vous systém funguje na principu setkávání výjezdových skupin RLP-RV a RZP až v místě zásahu ZZS, což v praxi znamená, že posádka velké sanitky a malý vůz s lékařem nemusejí vyjíždět společně z jednoho stanoviště. Samozřejmě se ale tak stává, protože místa dislokace jsou pevně dána. Vozidlo RV ale slouží zároveň i pro posádky RZP z okolních stanovišť, či vyjíždí z místa, kde se momentálně nachází tam, kde je prostě potřeba. RZP vyjíždí vždy, lékař dle vyhodnocení ZOS či záchranářů z velké sanitky RZP.
Smysl celého rendez-vous systému spočívá zejména v tom, že pomáhá optimalizovat práci a počet sloužících lékařů v terénu, kterých je u záchranné služby permanentní nedostatek. Ti nejsou tak vázáni na jedné velké sanitce, a pokud to situace dovoluje, jsou tak okamžitě k dispozici pro další výjezd, pokud nedoprovázejí pacienta na palubě vozu RZP do nemocnice. To je značný rozdíl oproti dříve používanému systému na záchranných službách.
Zavedení RV systému se datuje od 70. let minulého století. Poprvé byl uveden do provozu u záchranné služby v německém Heidelbergu. Od té doby se začal postupně rozšiřovat do mnoha zemí Evropy a dnes je nedílnou součástí výjezdových skupin ZZS. K nám dorazil v roce 1987, resp. tento rok byl zprovozněn u pražské záchranky. Lví podíl na tom má její tehdejší ředitel, dnes lékař – koroner, MUDr. František Ždichynec, což byl výrazný průkopník a novátor vybavení, postupů a práce záchranky. Jen tak pro zajímavost, byl to právě on, kdo zavedl v Praze v polovině 80. let do běžného provozu velkokapacitní sanitní vozy, které jsou v moderní podobě běžnou technikou u valné většiny ZZS i nyní. Pražská ZS tak udávala tón pro ostatní, rozvíjející se záchranky u nás.
Technika pro setkávací systém byla tehdy k dispozici pouze jediná, co se týče automobilů. Byla jí dnes legendární příborská Tatra 613, tedy jak se lidově říkalo „papalášské fáro“, a to z důvodu, že tento automobil si nemohl pořídit obyčejný smrtelník. Byl k dispozici pouze státním institucím, vládě a prezidentovi (i když ten využíval ruské limuzíny Čajka). Vzduchem chlazený motor Tatra o objemu 3,5l měl sílu až 200 koní a rychlost, blížící se hranici kolem 200 km/h, dle varianty až cca 230 km/h společně s poměrně dobrou akcelerací, bylo tehdy něco nevídaného. Na záchranku se tak dostalo poměrně dost vozidel od různých ministerstev a jím podobných orgánů. Traduje se, že třeba v Praze nové byly pouze dva vozy. Když se podíváme na dnešní automobily RV systému, je to jako by se srovnávalo nesrovnatelné. Tehdejší tatry nebyly krom barevného provedení a montáže nejrůznějších majáků prakticky nijak upravovány. Žádná vyjížděcí plata či speciální zástavba. Vybavení bylo prostě uloženo vpředu v zavazadlovém prostoru a na zadních sedačkách. Existovala pouze jedna jediná Tatra 613 v tzv. tovární úpravě, pokud se tomu tak vůbec dá říkat. Vzhledem k tomu, že pražská záchranka používal již tehdy sanitky západní provenience na podvozku Mercedes-Benz 310 s ambulantní zástavbou od renomované německé firmy C.Miesen, tak z dílny této společnosti vyjela i právě jedna z lékařských tater. Postupem času Praha používala celou řadu vozů pro lékaře, ale dodnes se slangově označují jako tatry a jejich řidičům se neřekne jinak, než tatráci. Vozidlo Tatra 613 měl jako služební i ředitel pražské záchranky, neslo označení 101, vidíte ho v galerii na ČB fotce. Je velká škoda, že se nedochovala ani jedna pražská doktorská tatra.
Předností těchto vozidel byla rychlost, s jakou se jejich posádka dostala k pacientovi, a zavedení RV systému také umožnilo optimalizovat počet lékařů u pražské záchranky. Je až s podivem, že se rendez-vous systém hodně dlouho nešířil po většině krajů tehdejší ČSSR, ale ani po revoluci či rozdělení země na ČR a SR. Dnes je situace rapidně jiná, ale chod setkávacího systému i po 30. letech od jeho pražského vzniku přesto není 100% zajištěn u některých krajů a stále se buduje. Dá se říct, že RV systém v ČR se začal rozšiřovat až se zřízením krajských ZZS. Ústecká záchranka ho neprovozuje vůbec, proto působí poněkud zvláštně, že právě ona dostala darem dvě škodovky právě na RV. Vozy jsou samozřejmě využívány jinak, když už je ZZS ÚLK dostala. Kuriozitou je také fakt, že u královéhradecké záchranky před pořízení malých vozidel jezdil jeden z lékařů v rámci RV systému normální velkou sanitkou. A když se podíváme ke slovenským sousedům, tak tam setkávací systém prakticky neexistuje dodnes.
Všude tam, kde se začal RV systém po Praze zavádět, musíme brát v potaz také to, že tehdy kromě hlavního města, byly záchranky organizovány zcela jinak, než na dnešní krajské úrovni, jezdily v prvních letech provozu také zejména Tatry 613. Co kus, to originál, a to nejen z výroby samotné. Na úpravy nebylo moc prostředků a tak každá lékařská tatra byla prostě jiná. Postupem času začaly tyto vozy stárnout a přestaly vyhovovat potřebám a trendům u ZZS. Záchranky tak začaly pořizovat novou automobilovou techniku. Praha přesedlala na terénní vozy Nissan Patrol, resp. Nissan Primera, ty nahradil později nový typ vozu. Byl jím poměrně robustní a zejména kvalitní SUV na podvozku Mercedes-Benz ML s ambulantní zástavbou SICAR, který je na výjezdu u ZZS HMP dodnes. V Brně na počátku 90. let při rozjezdu RV systému byly používány i vozy Škoda Favorit.
U ostatních ZZS se objevují nejčastěji vozidla Škoda Yeti od SICARu či FD Servisu Praha, ale vidět lze i celou škálu jiných modelů. Jmenujme vozy Honda, Renault Koleos (LBC – červenobílá šachovnice, jinak liberecká záchranka měla velmi působivý design svých vozidel, viz galerie), Jeep, Subaru v několika variantách, Škody Octavia, Superb, Volkswagen Touareg, Passat, jezdilo i pár Range Roverů, na Vysočině mají třeba korejské vozy Kia či Hyundai, Liberecký kraj má velké terénní Toyoty. Nyní se prvně u ZZS u nás objevila hned trojice nových automobilů SUV Škoda Kodiaq, ty si převzala plzeňská záchranka a brzy je budou následovat i některé další kraje. Záchranky nyní řeší, jaké vozy pro RV systém pořídí, když už se model Yeti nevyrábí, je možné, že se u někde objeví jako novinka automobil Škoda Karoq. Je např. v hledáčku jihočeských záchranářů, ale vše záleží na tom, jak dopadne výběrové řízení, takže ve finále to může být úplně jiný automobil, uvedl pro náš web MUDr. Marek Slabý, ředitel ZZS JČK. Jako zajímavost zmiňme ještě Mercedes 230 a také epizodu s terénním Jeepem Cherokee u pražské ZZS počátkem 90. let. Neméně zajímavý byl krom Tatry 613 i později Ssang Yong Musso u ostravské městské záchranky.
Samostatnou kapitolu tvoří technika RV u privátních záchranných služeb ASČR a Trans Hospital. Tatry, Lady, Fordy atd. Samaritáni na tehdejší Praze – Západ setkávací systém používali již v první polovině 90. let, dnes jako RV používají rovněž vozy Škoda Yeti, TH rozjel RV ve druhé polovině devadesátek, nyní ale již několik let setkávací systém neprovozuje.
Foto: archiv redakce, Petr Bäuml, Medvěd Čeněk Sudek, Martin Vavroš, archiv Michala Brunnera, krajské ZZS, Trans Hospital Plus, Ondřej Franěk, Wikipedia/Radim Holiš – VELKÝ DÍK!