Na základě několika velmi ostrých napadení posádek zdravotnické záchranné služby z poslední doby se opět rozhořel spor o tom, zdali mají být zaměstnanci výjezdových skupin ZZS veřejným činitelem za účelem možnosti většího potrestání pacahatelů těchto útoků.

Nutno poznamenat, že status veřejného činitele ale neexistuje, a to už dost dlouho, přesněji od roku 2010, kdy byl nahrazen pojmem „úřední osoba“, což mnozí lidé včetně vedoucích představitelů ZZS nevědí. S tím souvisela také úprava zákona, která může potrestat za nicotný prohřešek onu úřední osobu výrazně přísněji, než běžného zaměstnance. Spousta záchranářů si přeje tento status, ale bylo by dobré si o tomto nejprve zjistit více, než ho jen chtít.

Velice dobře tuto problematiku vysvětlil v jednom ze svých publikovaných článků, a to již v roce 2015, předseda Městského soudu v Praze, JUDr. Libor Vávra.

Býti „úřední osobou“ (dříve se používal pojem veřejný činitel) ve smyslu trestního zákoníku přináší určité výhody, například, každý útok proti takové osobě je trestán výrazně přísněji. Na straně druhé ovšem, pokud úřední osoba například překročí své pravomoci, bude postižena podle trestního práva i za takové jednání, které by u jiných zaměstnanců bylo předmětem maximálně pracovně-právních sankcí.

Proto mě vždy překvapovalo, s jakou motivací některé zájmové skupiny prosazovaly rozšíření definice úřední osoby na další povolání. V době přijímání současného trestního zákoníku o to usilovali například záchranáři, především osádky sanitek, které jsou často předmětem fyzických ataků od opilých a agresivních lidí. Autoři zákoníku nakonec tlaku zdravotníků a jim pomáhajících poslanců nepodlehli a problém vyřešili tak, jak můžeme demonstrovat třeba na § 140, trestném činu vraždy:

(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.

(2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let.

(3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

…..d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci,

…..f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,……

Takže, zdravotník samozřejmě není úřední osobou, ale útok na něj je stíhán stejně přísně. Podle mého názoru se tak problém vyřešil legislativně velmi elegantním způsobem, který zvýšenou ochranu zdravotníků poskytuje a zároveň nepředpokládá, že by mohli být stíháni pro trestné činy úředních osob (§ 329 a následující TrZ).

V současné době proto dle § 127 odst. 1 trestního zákoníku úředními osobami jsou:

a) soudce,

b) státní zástupce,

c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci,

d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci,

e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie,

f) soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce,

g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař,

h) finanční arbitr a jeho zástupce,

i) fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů.

Na osobách pod písmenem i) vidíme, že v minulosti se logickou čistotu právní úpravy udržet nepodařilo. Myslivecké a rybářské stráže byly stále agresivněji napadány pytláky a byla potřeba zvýšit ochranu členů hlídek i prostřednictvím hrozícího trestu. A protože myslivci a rybáři jsou nejpočetnější skupinou v parlamentu po každých volbách bez ohledu na jejich výsledek, prosadili pěkně kvapíkem shora uvedené řešení, aniž by vyslechli názory odborníků.

Osud rozdílných legislativních řešení mysliveckých a rybářských stráží a zdravotníků dokládá jediné. Okruh úředních osob pro účely trestního zákoníku není nějakým rigidním seznamem, doslova odpovídajícím třeba v Ústavě a jiných zákonech definovaným představitelům státu a samosprávy.

Co z výše uvedeného tedy plyne? Záchranáři, resp. zdravotníci při výkonu povolání nejsou úřední osobou, ale pokud dojde k útoku na ně, tak ten je stíhán stejně přísně, jako kdyby úřední osobou byli. Mají tedy výhodu, jakou požívají úřední osoby, ale nevztahuje se na ně i ona opačná strana mince, tedy vyšší sankce za prohřešek, která se na úřední osoby vztahuje. Není to ale bohužel řešení situace, která může při výjezdu nastat, ale jen její důsledek.

Možný recept na to je pouze ten, že se na vyhodnocený rizikový výjezd vyšle současně se ZZS i policie, a je jedno, zdali státní, či městská, obecní… ale vzhledem k jejich početním stavům zejména mimo velká města se snadno stane, že nepřijede hned. Pak nezbývá nic jiného, než přerušit ošetřování, případně ho ani nezačínat a opravdu vyčkat až na jejich příjezd. Utrpí tím pacient, ale záchranář nemůže přeci pracovat, když je napaden. Diplomacie bohužel moc nepomáhá…

Zdroj: Právní prostor.cz