Redakce našeho webu měla v průběhu letošní zimy k dispozici na testování poměrně zajímavý automobil, kterým byl Ford Transit poslední generace v provedení VAN 4×4.
Tento automobil není třeba sáhodlouze představovat, neboť v naší republice jich jezdí opravdu veliké množství, a není to tak dávno, co byl k vidění i na krajských ZZS jako vozidlo RZP/RLP. Zaznamenal však ústup ze slávy a dnes by se rád na záchranné služby vrátil. Testované provedení s pohonem všech kol by u záchranářů své uplatnění bezesporu našlo.
Podívejme se tedy na čtyřkolku trochu detailněji. Ford využívá již bezmála deset let technologii Haldex, dnes již páté generace. Řídicí systém pohonu 4×4 Haldex je plně integrován se systémem elektronické stabilizace podvozku ESP a k připojování předního pohonu dochází v závislosti na jízdních podmínkách zcela automaticky, a to v celém spektru rychlostí vozu. Pokud to však situace vyžaduje, např. při vyprošťování vozidla nebo při jízdě do táhlého svahu na kluzkém povrchu, lze systém 4×4 připojit manuálně tlačítkem AWD (All-Wheel-Drive) na přístrojové desce. V tomto režimu jsou vícelamelovou spojkou Ford pevně propojeny přední a zadní náprava, oba nápravové diferenciály jsou pak dále regulovány elektronickou uzávěrkou diferenciálu. Vůz má v tomto režimu zvýšenou průchodnost terénem. Systém Haldex zjednodušeně řečeno znamená, že se jedná o elektronickou inteligentní alternativu pohonu 4×4 oproti mechanickému.
Námi testovaný Transit 4×4 byl poháněný dvoulitrovým dieselovým agregátem EcoBlue o síle 170 koní při točivém momentu 405Nm. Jednalo se o klasického furgona, tedy VAN, s trojicí sedadel vpředu a velkorysým nákladovým prostorem, který má oproti konkurenci značnou výhodu ve své konstrukci, resp. provedení, neboť jeho boční stěny jsou vedeny prakticky kolmo ke střeše a díky tomu je vnitřek v pravidelném tvaru a ani v horní části nedochází k jeho zmenšení.
Při převzetí Transita na jednom ze zastoupení této značky u nás, jsme přemýšleli, jak s testem naložit, aby nebyl řekněme obyčejný, veskrze provedený jako klasické „odrhovačky“, které si lze přečíst a vidět všude. Moc možností ale nezbývalo, a tak se společně s prvoplánem zkoušelo všechno možné. Pokud má být z Fordu sanitka, musí něco vydržet a také musí být „záchranářůmvzdorný“ a snést i poněkud humpoláčtější zacházení. Na dalších téměř 11 dní bylo vskutku co dělat. Rozdělili jsme si akci na dvě části, interně nazvané prázdný tam, plný sem.
Že to Transitu jako sanitce sluší, vidíte na snímku Martina Vavroše, který zachycuje sanitku podnikových hasičů v Ostravě
Když už jsme se pustili do představení vozu, začněme kabinou řidiče. Je osazena trojicí pohodlných sedadel s uspokojivým vedením a celkově příjemným posezem, který umocňuje pocit, že ani nesedíte v dodávce, ale v solidním osobáku. Než se prvně nastartovalo, prohlédl se důkladně celý přední prostor, nabízející až neskutečně mnoho odkládacích míst a poliček. Čtyřramenný multifunkční volant, dobře padnoucí do rukou, v sobě má integrovány ovládací prvky audiosoustavy, ale i ostatních částí, potřebných pro chod vozu či jeho změnu. Velice příjemný byl dobře ovladatelný tempomat a také propojení audiosoustavy s mobilním telefonem. Pozice řidiče za volantem nabízí vynikající výhled vpřed i do stran. Transit v této podobě nabízí dostačený komfort pro posádku, a to nebyl „v plné palbě“. Celou výbavu nebudeme popisovat detailněji, neb co zákazník, to jiné přání.
Při samotném řízení není třeba učit se nových věcí, jen musíte mít v hlavě uložený fakt, že při pocitu řízení jakoby osobního auta máte za sebou ještě notnou porci plechů a sedíte ve furgonu. Nevyhnete se tedy nutnému mírnému nadjíždění do zatáček a při parkování musíte vyloučit jeho příčnou formu. Parkování jako takové jde ale velice snadno, navíc máte pomocníky v podobě předních i zadních senzorů, hlídajících dokonale prostor kolem nich. Absence parkovací kamery v testované verzi byla takto dobře nahrazena, ale její montáž by nebylo rozhodně na škodu, i když dá se bez ní obejít.
Jakmile vyjedete, k čemuž vám stačí řidičské oprávnění skupiny B, neboť testovaný Transit je na tom s hmotností do třech a půl tuny, ihned si uvědomíte, že díky šestistupňové manuální převodovce s velmi přesnou kulisou řazení jednotlivých rychlostí, je z Forda velmi příjemný vůz při jakémkoliv režimu jízdy, i když si musíte vrýt do paměti skutečnost, že má velmi krátký první rychlostní stupeň, pro běžnou jízdu téměř nepotřebný, jeho přednost ale oceníte nejen ve složitém terénu. Zaručí vám totiž, že na něj rozjedete bez jakéhokoliv problému i do prudkého kopce i mimo suchý asfalt. Při jízdě po dálnici pak každý ocení delší šestku, na kterou jet v poměrně velikém rozsahu jak otáček, tak pochopitelně i rychlosti. Když budoucí sanitka, tak se zkusila na bývalém vojenském letištii maximálka, atakující cca 160 km/h, a to s naloženým vozem (čtyřkolka o hmotnosti několika set kg). Zde se ale projeví prakticky jediná neduha vozu, tou je vyšší hlučnost motoru, nikoliv tzv. aerodynamický hluk, a to již od zhruba 115 km/h. Když už je řeč o rychlosti, je třeba také zastavit. Brzdy jsou na tom u Fordů opravdu dobře, a to jak při prázdném, tak i při plném autě. Mají plynulý nástup a nečiní vám potíže zastavit bez problému i naložený vůz z větší rychlosti.
Co ale ocení bezesporu každý, je podvozek. Jeho až neuvěřitelná schopnost absorbovat jakoukoliv nerovnost, zaručuje až neskuteční jízdní komfort. A to si člověk říkal, po zkušenostech s jízdou v jiných dodávkách, že pojede také v pojízdném železářství. Opak byl ale pravdou. Při testech se jezdilo v různých terénech a na různých místech. Schopnost pohlcování nerovností se dokonale projevila na panelové cestě ve vojenském prostoru. Tato skutečně „drncající“ účelová komunikace je za normálních okolností peklem pro posádku vozu, Transitem jí projedete při nižší i vyšší rychlosti tak, že její nerovnost nijak nepocítíte. Velice dobře se podvozek jevil i při jízdě v rozbahněném terénu na cestě, kudy jezdí těžká stavební technika. Haldex zafungoval skvěle, spodek pobral veškeré nerovnosti a jízda byla i v tomto terénu příjemným zážitkem.
Dodávky stejné kategorie mají možná líbivější design, protože jejich konstrukce bočních panelů je směrem ke střeše zaoblená a to téměř od úrovně podlahy, Ford však dokázal využít vzhledem ke svému provedení tuto část vozu lépe, což je poměrně důležitý faktor ať už při převozu materiálu, či při případné přestavbě na sanitní vozidlo RZP, kdy je v něm ač se to nemusí zdát patrné, mnohem více místa, což je při vhodném rozložení možné sanitní zástavby nezanedbatelné plus. Lze namítnout, že vozy konkurence jsou ale v tomto ohledu dostačující a na velikost ambulantního prostoru to stejně nejezdí, ale to není tak úplně pravda. Na práci je místo potřeba a když vidíme vozy nižší kategorie, kde je záchranářské vybavení do slova a do písmene vecpáno do mini prostoru, není to ideální a nejen na západ od našich hranic také u ZZS takováto auta neuvidíte. Ale zpět k Fordu. Rozměry zadní části jsou vskutku velkorysé, pro potřeby záchranářů by se jistě sanitka stavěla z varianty s vyšší střechou, než byla k dispozici na naše testování, při kterém se zkusilo jezdit na plno jak s prázdným, tak s naloženým vozem.
Celkové dojmy z jedenácti dní s Transitem VAN Haldex 4×4 jsou velice příjemné a pokud by se automobilce podařilo vrátit s tímto modelem zpět do garáží našich záchranných služeb, jistě by to nebyl krok špatným směrem.
-wap-