Dne 4. července 2018 se záchranáři na výjezdové základně Ponava rozloučili symbolickým posledním výjezdem se svým kolegou Pavlem Kouřilem, který po 25 letech odcházel do důchodu. Pavel se narodil 11. března 1955 a na záchranné službě začal pracovat již v roce 1993, kdy k prvnímu lednu nastoupil k převozovým sanitkám, tehdy ještě patřily pod záchrannou službu.
K 1.1.1994 pak Pavel začíná pracovat již ve výjezdových skupinách. Své zkušenosti uplatňoval jak na pozici řidiče, tak na pozici sestry. Pavel za 25 let práce u záchranné služby absolvoval nejrůznější typy výjezdů a čelil mnoha výzvám. Krátce před odchodem do důchodu měl Pavel možnost zažít ještě jednu premiéru, to když poprvé asistoval u porodu dítěte, což se mu, jak sám říká, celých 25 let vyhýbalo. Pavel je v kolektivu velmi oblíbený, a proto jsme se mu rozhodli udělat malé překvapení. Tak, aby na své kamarády a na svůj poslední den v zaměstnání v dobrém a dlouho vzpomínal.
Již na začátku směny jsme Pavla prostřednictvím dispečinku informovali, že ráno před koncem služby ho bude čekat ještě jeden výjezd, převoz pacienta. To proto, aby Pavel ráno nešel uklízet vůz, a my tak měli dostatek prostoru na přípravy. Ráno jsme postavili sanitky do výřadu, nachystali vychlazený dort a nealkoholický přípitek. Poté jsme požádali dispečink o poslání výzvy k výjezdu. Symbolický „sekundární převoz – překlad k odpočinku do důchodu“ přišel záhy a při vyjetí sanity z garáže se Ponavou neslo už jen houkání sanitek ve výřadu. Překvapení se nám podařilo udržet do poslední vteřiny. Milan Podsedník, staniční sestra VZ Ponava, poděkoval Pavlovi za jeho dlouholetou práci pro záchrannou službu a pasoval jej jakožto „emeritního záchranáře“. Pavel rovněž obdržel slavnostní šerpu a klobouk, protože jako správný důchodce už může řídit pouze v klobouku. Následoval přípitek a rozkrojení dortu.
Pavlovi za jeho odsloužená léta a za množství pacientů, kterým pomohl, patří obrovský dík. Všichni Pavlovi přejeme jen to nejlepší a věříme, že si zasloužený důchod bude dlouho a ve zdraví užívat a že pomoci ZZS sám nebude, doufejme, nikdy potřebovat.
Pavle, děkujeme…