Denně přijmou 700 až 900 hovorů, zprostředkují až tři sta výjezdů záchranářských posádek, denně se stávají účastníky vypjatých situací, při nichž jde o život, prožívají dramatické i tragické příběhy lidí, kteří spoléhají na jejich pomoc. A to vše musí zvládnout s klidem a chladnou hlavou. Operátorky a operátoři krajského zdravotnického operačního střediska, jsou jich čtyři desítky, musí mít kromě odborných znalostí i výrazné komunikační schopnosti, bez nich by v této profesi neuspěli.
„Je to přesně tak, naše vzdělání nám umožňuje rozeznat předběžnou diagnózu a zvolit správný postup pomoci, ale v prvé řadě musíme získat důležité informace. K těm se dopracujeme jedině trpělivým a zkušenostmi vycvičeným přístupem,“ vysvětluje Markéta Bučková, operátorka a zároveň vedoucí směny KZOS.
Nejnáročnější bývají situace, kdy jsou ohroženy životní funkce pacienta a jde doslova o vteřiny. „Ten, kdo nám volá, je v takové chvíli většinou silně rozrušený. Musíme jej nejprve uklidnit, pak zjistit potřebné informace, a pokud to stav pacienta vyžaduje, pak co nejdříve zahájit tzv. TANR, tedy telefonickou asistovanou neodkladnou resuscitaci. Je velice užitečné, když se volající už někdy se základy poskytování první pomoci setkal. Vždycky je poznat, když jde o někoho, kdo prošel kurzem nebo má předchozí zkušenost,“ upřesňuje Dagmar Kellnerová, operátorka a vedoucí směny KZOS.
Každé roční období přináší svoje specifika, zatímco v zimě se například hojně jezdí k úrazům na náledí, letošní léto přineslo výrazný nárůst počtu výjezdů v důsledku extrémně vysokých teplot. „Lidé kolabují z horka, jde především o seniory a chronicky nemocné pacienty. Je potřeba říct, že někdy mohou lidé komplikacím předejít, například tím, že by dostatečně doplňovali tekutiny. Osvěta v tomto směru je důležitá, lidé by si měli víc chránit vlastní zdraví,“ dodává Markéta Bučková.
Operátory trápí taky to, že někdy lidé volají, i když by jim mohl pomoct praktický lékař nebo pohotovost. „Samozřejmě máme plné pochopení pro vyděšené maminky malých dětí, které spadnou třeba z malé výšky, ale rodiče se bojí vážnějšího úrazu hlavy. Je pochopitelné, že mají strach a dožadují se naší pomoci. Tady jde o jasný případ, kdy volající skutečně nedokáže sám rozpoznat vážnost situace. Ale někdy se na nás lidé obrátí opravdu jen proto, že se jim třeba nechce čekat u lékaře nebo se jim nezamlouvá představa, že by jeli k doktorovi prostředkem hromadné dopravy. Jsou si velmi dobře vědomí toho, že jejich stav nevyžaduje volání na tísňovou linku, takové případy nám vadí, je to zneužívání. V tu samou chvíli nás totiž možná potřebuje někdo, kdo má vážné zdravotní problémy,“ poukazuje na nepříjemnou složku své práce operátorka Dagmar.
Operátoři se potýkají i s kuriozitami, stává se například, že musí vyřešit situaci, kdy se začínajícímu rybáři zasekl háček do tváře, kdy se například cyklista srazí se srnou nebo se pacient dovolává pomoci po pádu z barové židle. „Lidem kupříkladu zaskočí pecka z meruňky nebo se stane to, že někomu spadne polička na hlavu. Laikovi se to může zdát jako velká zajímavost, ale pro nás už jsou to situace, nad kterými se většinou ani nepozastavíme,“ usmívá se operátorka Markéta.
Nosí si operátoři práci domů? „Těch případů, a bohužel i těch smutných, je každý den tolik, že to po sobě musíme nechat stéct. Je to naše práce, jsme profesionálové. Ale taky jsme jenom lidi, takže pokud je něco opravdu vážného a hlavně týká-li se to dětí, musíme si to v sobě pak nějak zpracovat, je to citlivé téma, většina z nás má také děti, tak se do té situace dokážeme vžít,“ uzavírá Dagmar Kellnerová.
