logo

Bez pomoci svědků by spousta lidí nejen u dopravních nehod nepřežila

Středočeský kraj - 2.10.2019

V sobotu dopoledne byla operačnímu středisku hlášena dopravní nehoda na Mělnicku, při které osobní vozidlo čelně narazilo do stromu. Na místo byla vyslána mělnická posádka rychlé zdravotnické pomoci s lékařkou ve vozidle systému rendez-vous a vrtulník pražské letecké záchranné služby.

Řidič vozidla utrpěl velmi vážné poranění hlavy. V rámci intenzivní lékařské péče byl pacient uveden do umělého spánku a připojen k přístrojem řízené ventilaci. Po zajištění byl zraněný muž letecky přepraven do střešovické nemocnice.

Jako ve většině případů, kdy jde zraněným skutečně o život, byla i v tomto případě klíčová pomoc svědků, kteří na místě muži poskytli nezbytnou první pomoc do příjezdu posádek (cesta sanitním vozům trvala 12 minut).

Jedna z prvních byla u havarovaného vozidla Lucie, pro kterou, byť je sama zdravotník, byla situace po nehodě výzvou, kterou bez váhání přijala, a spolu s ostatními řidiči ji zvládla na jedničku. Zde je popis, jak celou situaci vnímala ona.

Lucie-768x1024

Jak to u nehody probíhalo do příjezdu záchranářů?
„To dopoledne jsem cestovala s dcerkou z Prahy směrem na Českou Lípu. Cílem naší cesty byla návštěva mých rodičů a plánovaný oběd. Nic nenasvědčovalo tomu, že bychom nedojely brzy. Ale jak se říká, člověk míní, osud mění.

Za obcí Tupadly jsem jako třetí vozidlo zastavila u dopravní nehody. Auto, jehož řidič dostal smyk, nebylo k poznání – jeho přední část úplně chyběla.
Vůbec mě nenapadlo, že bych nezastavila, ale okamžitě se mi v hlavě ozval alarm, co udělám s dcerkou. Čtyřleté dítě tahat ven a nechat ji sedět na krajnici? Nebo nechat v autě? Nakonec zvítězila druhá možnost. Domluvily jsme se, že počká a bude případně volat.

V momentě, kdy jsem doběhla k nehodě, byl již volán dispečink linky 155. Já jako správný zdravotník zvyklý ze své praxe, jsem se rozhlížela, kdo mi podá rukavice a bude asistovat. Ve vraku auta byl naštěstí pouze řidič, byl v bezvědomí, ale dýchal. Všude kolem krev, střepy, kouř – úplné hororové kulisy. Po chvíli, kdy jsem zkontrolovala základní životní funkce, se začal muž probírat. Ohromně se mi ulevilo. Jak jsem již psala, práce v nepřehledném terénu bez pomůcek, není mé gusto. Nastala druhá fáze záchrany: otázka, zda ho máme svépomocí vyprostit. Ano, nebo ne? Co říkají odborníci? Okolí čeká, musela jsem se rozhodnout…

Domluvili jsme se, že půjde ven, řidičova agrese v šoku se zvyšovala, nevyhovoval mu malý prostor a já měla strach, že si ublíží víc, než je nutné. Ještě jsem se ujistila, zda může hýbat všemi končetinami a má citlivé prsty. Poté jsem požádala pány kolem mě, aby mu jeden fixoval hlavu a další ho vytáhli. V tuto chvíli jsme čekali již na příjezd IZS. Překvapivé pro mě bylo, jak vám v tu dobu připadá, že čas běží jinak, a přijde vám, že se příjezdu sanit ani nedočkáte. Čas je opravdu relativní a vy máte dojem, že v momentě, kdy voláte dispečink, vám hned za minutu po skončení hovoru zahouká za zády sanita.“

Vím, že pracujete ve zdravotnictví, ale měla jste strach?
„Ano, měla. V prvních vteřinách, než jsem doběhla k vraku, mi hlavou projelo tisíce scénářů. Od počtu zraněných, úmrtí, možnosti úrazů, amputace, masivní krvácení. Do toho jsem v duchu řešila samotnou dcerku v autě, obrovské dilema. Co mne překvapilo, byla poznámka operátorky z dispečinku, která mě upozornila, ať hlavně dáme pozor na sebe! Vlastní nebezpečí jsem si do té doby vůbec neuvědomila.“

Co ostatní svědci?
„Během pár minut mi byli k dispozici pánové z prvních aut. Úžasně zachovali chladnou hlavu, poslouchali, co jim řeknu, na místě nebyla žádná hysterie, řev, vše probíhalo v klidu, s přesně definovanými úkoly. Ovšem, našel se „radil“, který si zjevně neuvědomil/nechtěl uvědomit závažnost situace, a pán měl zřejmě dojem, že se vozovka uvolní za pár minut a on bude pokračovat v jízdě. To, že se právě desítka lidí snaží zachránit život, mu nepřišlo důležité. Nevěřícně jsem jen hleděla.“

Chtěla byste případným svědkům u dalších nehod něco poradit?
„Určitě nepodléhejte strachu, že nedokážete pomoci. Jakákoliv pomoc je důležitá! Odborníci na lince poradí. Na druhou stranu, pokud vidíte, že je v okolí nehody spousty lidí, nabídněte pomoc, ale jinak není potřeba otálet a vytvářet kolony, které jsou pro vás i ostatní nebezpečné.
Odložte telefony, kterými byste chtěli pořizovat videa a fotografie nehody! Zraněný člověk a zachraňující nejsou účastníci telenovely.“

Bc. Petra Effenbergerová tisková mluvčí ZZS SČK