Včera v noci byla naše posádka vyslána operačním střediskem k mladé ženě do brněnských Židenic. Jednalo se o prudké bolesti břicha. V průběhu vyšetřování pacientky napadl našeho zdravotníka agresivní a silně podnapilý muž, který se také nacházel v místě bydliště pacientky.

Poranění záchranáře naštěstí nejsou závažná, jedná se o pohmoždění páteře a povrchové poranění hlavy. Ještě v noci však musel být vystřídán ve službě naším inspektorem provozu, nyní mu byl lékařem doporučen klid na lůžku.

K napadení našich posádek opakovaně dochází, útoky jsou často spojeny s požitím návykových látek. Naši zaměstnanci jsou tak vystaveni nebezpečným situacím, které musí umět zvládnout. Nejčastěji se potýkáme s vulgarismy, kopáním, škrábáním, ale i kousáním či pliváním. Naši zdravotníci se hlavně snaží předejít vyhrocení situace, tedy aby k útoku vůbec nedošlo, snaží se uklidnit pacienta či jeho okolí. Hledají cestu, jak se v klidu domluvit. Pokud však ke konfliktu přece jen dojde, můžeme zvolit adekvátní sebeobranu, nebo se zavřít do sanitky. Útočník – někdy je jich i více – sice pak často do našeho vozu bouchá a kope, ale posádka je v relativním bezpečí. Na pomoc si přivoláme PČR.

Když vyrážíme k pacientovi, nikdy vlastně nevíme, co se na místě události může stát. Je to však velký paradox: posádka je vyslána, aby pomohla. Lidé sami si naši pomoc vyžádají. A pak se někdy dostaneme do situace, kdy se musíme bránit…