Zdánlivě jednoduchá rovnice. Není ale jednoduché ji realizovat. Pojďme si to říct pěkně od začátku.

Pan Pavel z Tvrdonic na Břeclavsku pociťoval nevolnost, na hrudi ho nebolelo, jen se posadil na schody… a upadl do bezvědomí. Jeho partnerka zavolala na tísňovou linku a běžela pro pomoc k sousedovi, profesionálnímu a současně místnímu dobrovolnému hasiči Markovi. Dál necháme vyprávět právě paní Hanku. „… já nevím, co by bylo, kdyby soused Marek nebyl zrovna doma, když můj partner upadl do bezvědomí a zkolaboval. Na nic nečekal, ani sekundu neváhal, a byť je sám po operaci kolene, doběhl a ihned začal s masáží srdce. Nevím, co by bylo, kdyby tvrdoničtí hasiči neměli k dispozici automatizovaný externí defibrilátor. Přijeli do 5 minut. Nevím, co by bylo, kdyby nedorazila za několik dalších minut záchranka a … tak bych mohla pokračovat dál…“

Bylo to přesně tak. Marek Hunkař neúnavně masíroval srdce, jeho kolegové hasiči přijeli za pár minut, pokračovali v masáži a dvakrát za pomoci přístroje AED podali výboj. Za pár minut přijíždí i naše pozemní lékařská posádka. „Navázali jsme na resuscitaci a rozšířili péči. Přibližně po půl hodině se nám podařilo obnovit krevní oběh. Byla to velká úleva a já musím říct, že šlo o skvělou spolupráci všech zúčastněných. Paní Hanky, našich operátorů, pana Marka, first responderů z Tvrdonic a posádek ZZS,“ říká lékařka jihomoravské záchranky Sylva Havelková. Na místo pak dorazil i vrtulník, který naši operátoři vyslali, aby byl pacient co nejrychleji a nejšetrněji za stálé péče přepraven na Koronární JIP Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Zde navázala profesionální péče místních zdravotníků, a tak s radostí můžeme konstatovat, že ten pán na fotce je opravdu pan Pavel a že se mu daří čím dál tím líp, přestože si prošel akutním infarktem myokardu.

Příběh ať dokončí paní Hanka. „… jedno vím ale jistě. Všichni tito lidé byli ve správný čas na správném místě! Každého jednoho z nás může potkat neštěstí a nikomu to nepřeji. Ale bez těchto obětavých lidí by to bylo asi všechno jinak. Jestli je slovo DĚKUJI dostačující, pak říkám DĚKUJI! Díky Marku, díky Páni hasiči, díky Posádko záchranky, Hana“

Pane Pavle, brzy se uzdravte. A všem, kteří byli na místě a podíleli se na záchraně zdraví pacienta, posíláme obrovské poděkování za jejich úsilí a smeknutí kloboučku.