logo

Reakce ředitele středočeské ZZS na článek MF Dnes z 22. 11. 2019 „Záchranku už lidé volají i kvůli klíštěti“

Středočeský kraj - 2.12.2019

Jakkoliv si vážím upřímné snahy popularizovat činnost zdravotnických záchranných služeb, jejichž činnost je v naší společnosti z pro mne záhadných důvodů dlouhodobě podceňována, musím se velmi důrazně vymezit proti zavádějícím informacím, které jsou v článku prezentovány v souvislosti s doporučenými postupy k neodkladné resuscitaci. Jde o následující věty, cituji: „…dnes už se do člověka nedýchá. Stačí stlačovat hrudník, protože v prvních minutách je v krvi relativně dost kyslíku a prokrvování mozku lze dosáhnout jen masáží srdce…“.

Tato informace je podána povrchně a je zcela vytržena z kontextu doporučených postupů k neodkladné resuscitaci. Doporučení tzv. „hands only CPR“ (tedy stlačování hrudníku bez umělého dýchání) platí jen pro určitý typ srdečních zástav a pokud bychom jej důsledně dodržovali, mnozí z pacientů, které se nám podařilo vrátit do života, by nepřežili. Nejde jen o pacienty v dětském věku, ale i o všechny dospělé, u kterých je příčinou srdeční zástavy závažná porucha dýchání. U těchto tzv. hypoxických srdečních zástav je právě umělé dýchání postupem, který odstraňuje příčinu srdeční zástavy a bez něj provádět neodkladnou resuscitaci nemá smysl.


Původní článek MF Dnes: „Záchranku už lidé volají i kvůli klíštěti“


Problematika tzv. „hands only CPR“ (tedy bez umělého dýchání) je diskutabilní i u primárně srdečních zástav, nicméně se dobře využívá u včasně zahájených neodkladných resuscitací a to zejména tehdy, kdy je přítomno tzv. agonální dýchání. Ano, pro laickou veřejnost platí, že je lépe provádět alespoň nepřímou srdeční masáž, než nic. Avšak paušalizace tohoto přístupu je doslova nebezpečná. Jako příklad uvádím zdokumentované srdeční zástavy s následnou resuscitací u čtyřleté holčičky po tonutí (1) a dospělé ženy se závažným asthmatem (2).

Kasuistika 1 (upraveno a zjednodušeno pro laického čtenáře):

Dívka, stáří 4 roky, tísňová výzva na linku 155 je tonutí

Dívka byla vytažena na přírodním koupališti z vody, nikdo si nebyl jistý, jak dlouho byla pod hladinou. Ihned je svědky události zahájena laická neodkladná resuscitace trvající do příjezdu záchranné služby zhruba 10 minut. Při příjezdu posádky záchranné služby je stav hodnocen jako klinická smrt: dívka je v bezvědomí, s rozšířenými zornicemi, promodralá, nedýchá, srdce sice ještě pracuje, nicméně srdeční akce je zcela nedostatečná 10 stahů za minutu. Záchranáři plynule navazují úkony rozšířené neodkladné resuscitace. Při pokračující srdeční masáži je do průdušnice zavedena endotracheální kanyla, následně je dívka ventilována samorozpínacím vakem s přívodem čistého kyslíku. Z kanyly se v mezidobí odsává žaludeční obsah. Zajistit žilní vstup na horních končetinách se nedaří. Po 10 minutách rozšířené neodkladné resuscitace nastává obnova spontánní srdeční akce. Poté je zajištěn tzv. centrální žilní vstup, nicméně již bez nutnosti podání adrenalinu. Dívka se vrací do života, kůže má růžovou barvu, přístroje signalizují dostatečné okysličení organizmu, ale i když se některé mozkové reflexy obnovují, zůstává nadále v bezvědomí s nejistou prognózou. Dívka je předána do následné intenzívní péče v nemocnici na umělé plicní ventilaci. V průběhu hospitalizace se následkem vdechnutí špinavé vody a zvratků rozvíjí těžká bronchopneumonie (zápal plic), nicméně závažnému poškození mozku se díky kvalitní resuscitaci na místě (laické i profesionální) podařilo předejít. Po mnoha dnech strávených na přístrojích v režimu intenzívní péče je propuštěna bez následků zpátky do života.

Komentář: tuto holčičku jsme měli tu čest vrátit do života v devadesátých letech minulého století. V té době jsem působil jako lékař výjezdové skupiny Záchranné služby hl.m. Prahy, tedy stejné organizace, kde poté působil i pisatel článku. Holčička přežila bez následků. Bez umělého dýchání (z plic do plic a následně samorozpínacím vakem) by neměla šanci.

Kasuistika 2 (upraveno a zjednodušeno pro laického čtenáře):

Žena, stáří 49 let, výzva na tísňovou linku 155 je těžká dušnost

Při příjezdu posádky záchranné služby je žena přidržována synem v sedu na lavičce v parku. Je v bezvědomí, nereagující, promodralá, s nehmatným pulzem, u lavičky se povaluje spray proti asthmatu. Stav je hodnocen jako klinická smrt, je zahájena rozšířená neodkladná resuscitace. Během nepřímé srdeční masáže je prováděno prodýchávání samorozpínacím vakem s přívodem kyslíku (velký odpor v dýchacích cestách pro křeč jejich svaloviny). Je zavedena kanyla do průdušnice, žena je převedena na přístroj umělé plicní ventilace, je zajištěn vstup do povrchní žíly, jsou podávány léky k obnově oběhu, monitorována srdeční akce. Po 12 minutách intenzívního úsilí záchranářů, s vyčerpáním všech možností dostupných v terénu se daří obnovit srdeční akci, žena se vrací do života, i když ještě vyhráno nemá. Předána je do nemocnice na intenzívní lůžko při pokračující umělé plicní ventilaci, komplexní vyšetření jen potvrzují jako příčinu stavu tzv. hypoxickou srdeční zástavu. Brzy se ukazuje, že mozek nebyl nenávratně zničen nedostatkem kyslíku v průběhu srdeční zástavy a neodkladné resuscitace, po převedení na spontánní dýchání a stabilizaci vnitřního prostředí organizmu je žena vrácena zpět do plnohodnotného života.

Komentář: Tato žena rovněž přežila bez následků. Pro její záchranu bylo rovněž zcela zásadní provádění umělého dýchání.

Mohu se sice ztotožnit s mnoha názory, které jsou v článku prezentovány, vážím si úsilí o popularizaci záchranky a pisatel mi může být sympatický. Nicméně povrchní podávání odborných informací kazí nejen celý článek, ale hlavně úsilí mnoha lidí, kteří práci na záchranné službě s pokorou věnovali celou svoji kariéru, kteří spoluvytvářeli doporučené postupy k neodkladné resuscitaci a díky kterým má záchranka v ČR tak vysokou kvalitu.

Jiří Knor, ředitel ZZS SČK