logo

Náhoda pomohla zachránit na Příbramsku život zraněného cyklisty, jeli kolem něj záchranáři ve svém volnu

Středočeský kraj - 7.6.2020

Ke konci května došlo na Příbramsku k pádu muže z kola. Muž byl v bezvědomí, nedýchal a bez zahájení resuscitace by byl tzv. „bez šance“.

Jen shodou okolností místem projížděli ve svém volnu dispečer Matěj Zemek a záchranář Tomáš Popule, kteří okamžitě začali u muže s náhlou zástavou oběhu s oživovacími pokusy, a to až do příjezdu posádek, které pokračovaly v resuscitaci a podaly pacientovi nezbytnou medikaci.

Boj o život muže pokračoval desítky dlouhých minut, při kterých záchranáři nepřímou masáží srdce a výboji dosáhli obnovy srdečního rytmu.

Poté byl pacient letecky transportován do motolské nemocnice.

Jen díky kvalitní a včas zahájené resuscitaci, kterou zahájili Matěj a Tomáš, dostal muž „druhou šanci“ a může ten osudný den slavit jako své druhé narozeniny.
102659691_3228135773884863_4176363379882732526_o
—-
Matěje a Tomáše jsme se zeptali …

Proč jste byli zrovna na místě?

T: Protože mi něco bouchalo na zadní nápravě, tak jsme jeli auto projet, abychom zjistili, co by to mohlo bejt.

M: Stavil se u mě Tomáš, že má něco s autem, tak jsme se jeli projet, co mu tam bouchá na nápravě.

Jak probíhala vaše KPR? Vaše myšlenky?

T: Při příchodu na místo vlastně nikdo nevěděl, co se stalo. Nejprve jsme mysleli, že došlo ke sražení cyklisty. Proto jsme ho otáčeli při čištění dutiny ústní od zvratků oba. Myšlenky? Sakra, potřebuju kufr a monitor!

M: Pak někdo řekl, že pán pouze spadl z kola, že ho nic nesrazilo. Provedl jsem záklon hlavy, zkontrolovali jsme dýchání – měl gasping – a Tomáš začal stlačovat. Operátorku měl někdo z dalších svědků na telefonu, tak jsme jim řekli, že jsme na místě my. Řekla, že nám posílá vrtulník, a slyšeli jsme její úlevu v hlase, že tam má někoho, kdo pomáhá. Myšlenky? Podle oblečení a kola asi sportovec, není nejstarší, musíme makat.

Jak fungovala vaše spolupráce?

T+M: Studovali jsme společně, takže tak nějak jsme ty postupy měly naučené. Jen to vybavení nám chybělo.

Co se dělo po příjezdu posádek?

T: Těsně před příjezdem dorazil ještě Béďa Kučera (řidič záchranář) a pomohl se stlačováním hrudníku. Po příjezdu si to posádky od nás převzaly. Já jim tam ještě zůstal k ruce a pomáhal, s čím bylo potřeba dál.

M: Vzhledem k množství lidí, co kolem bylo po příjezdu, mi přišlo, že už jsem tam navíc, takže jsem chvíli sledoval opodál, ale pak jsem jel projet to auto, abych to stihnul, než pojedu na noční na dispečink.

Vraceli jste se k tomuto zážitku v myšlenkách?

T: Vzhledem k tomu, že takových případů řešíme měsíčně víc, tak jsme se spíš zajímali, jak pán dopadl. Zpětná vazba je pro nás důležitá.

M: V myšlenkách vysloveně ne – řešit každý případ v myšlenách, asi bychom se zbláznili, ale zájem o výsledek jsme měli. Jen jsem se na noční samozřejmě musel pochlubit holkám na dispečinku. :D

Proč jste si vůbec vybrali práci na záchrance a jak dlouho a v jaké pozici pracujete?

T: Vystudoval jsem to, takže asi zájem o obor a hlavně práce v terénu mě baví – nevíme, kam jedeme, pokaždé je to jiné. Takže teď pracuji už skoro dva roky na pozici řidič/záchranář.

M: No, vyhodili mě z VŠCHT a tohle mi nabídla známá, že by mě mohlo bavit, měla pravdu. :D Pracuji už třetím rokem jako operátor na 155.

Jak relaxujete?

T: Děláme na autech, učíme se nové věci, co nás baví. Pivko po práci taky občas bodne.

M: Už cestou z práce se zrelaxuju při jízdě ve svém pomazleném autě, pak si dám drink a šlofíka s kočkou.

DÍKY, KLUCI! ❤️

Bc. Petra Effenbergerová tisková mluvčí ZZS SČK