Je ráno 27. února 1950. V Jeseníkách panuje počasí, že by psa nevyhnal. Záchranářům najednou zazvoní telefon. Nechtějí věřit tomu, co slyší ze sluchátka.

Na hřebenech spadlo dopravní letadlo. Vítejte u dalšího dílu seriálu o historii Horské služby. I dnes pokračujeme ve vzpomínkách na historické záchranné akce, které mají své místo v kronikách Horské služby. Za podklady vděčíme knize Františka Koláře Červení andělé a nakladatelství Gentiana.

Letadlo Dakota se 27. února roku 1950 těsně pod vrcholem Vysoké hole zřítilo v půl osmé ráno. Dle pamětí Václava Myšáka ten den vládlo na horách opravdu drsné počasí, -7 stupňů, mlha s hustým sněžením a velmi silným větrem. A kdo že byl Václav Myšák? Zakladatel Horské služby v Jeseníkách, správce tamější horské chaty Barborka, milovník hor a výborný lyžař. V roce 1948 se mu právě na „jeho“ chatě Barborce podařilo 21. května založit Horskou záchrannou službu Jeseníky. A teď už se přenesme do doby před sedmasedmdesáti lety. Tiché Myšákovo rozjímání v teple chaty rozčíslo zvonění telefonu. Zmatený a rozrušený hlas ho informoval, že „někde“ v horách spadlo letadlo. Zpočátku si Myšák myslel, že je to špatný vtip. Ale když za chvíli zazvonil telefon podruhé a někdo oznamoval, že to letadlo spadlo na Temnou, bylo jasné, že to žádná legrace není. Otázkou ale bylo, kde ztracené letadlo v tom hrozném počasí hledat? A zrovna oblast Temné byla pro pátrání komplikovaná i za příznivého počasí. Nicméně Myšák neváhal, sbalil dva batohy sanitního materiálu a přemýšlel koho kontaktovat. Napadl ho velitel výsadkářů, kteří v té době měli v Jeseníkách výcvik. Ten samozřejmě s přiložením pomocné ruky neotálel a zatím, než k nim Myšák dorazil, zmobilizoval padesát svých mužů připravených vyrazit. Nevěděli přesně kam se vydat, kde letadlo vlastně spadlo, ale přesto se ostrým tempem vydali na cestu , po kolena se brodili zmrzlým sněhem. Když vichřice polevila, zastavovali se a poslouchali, jestli neuslyší volání. Po několikátém zastavení skutečně takové volání z dálky uslyšeli. Za deset minut stáli u letadla. Situace nevypadala vůbec dobře, letadlo spadlo na záda, vězelo v něm 32 lidí, z toho pět mrtvých. Někteří byli úplně v pořádku, ale samozřejmě v šoku. Raněné rychle dopravovali na nejbližší Ovčárnu, kde mezitím zřídili místnost první pomoci. Čekali tu také připravení lékaři, které Václav Myšák mezitím o leteckém neštěstí zalarmoval telefonicky. Po poledni už byli všichni z letadla v nemocnici. Václavu Myšákovi tehdy za bídného počasí jeden z hajných. Tehdejší skvělý člen jesenické Horské služby potkal za ranní obhlídky revíru dva potlučené muže jen v saku a polobotkách. Z prvního pohledu soudil, že se v některé z okolních chalup opili, vyšli ven a zabloudili, což se prostě stávalo. Muži mu ale sdělili, že ztroskotali s letadlem. Nejprve se mu jim moc věřit nechtělo, ale ukázal jim cestu k blízké chatě, sám skočil na lyže, sjel dolů a vyhlásil poplach. Tento případ byl první prověrkou akceschopnosti jesenické Horské služby. Záchranáři tehdy potvrdili svou připravenost i statečné srdce.