Byl pátek, zhruba půl jedenácté, když se v Brandýse nad Labem stala nehoda cyklisty. Shodou okolností byl poblíž náš kolega, řidič – záchranář Josef.

Zraněný muž měl velkou a hlubokou ránu na krku a taky ztratil dost krve. Pepa neváhal a začal muže ošetřovat. Nejdůležitější bylo zastavit masivní krvácení, a tak si půjčil od personálu tamní benzínky ručníky. Až do příjezdu naší zdibské posádky držel ruku v ráně. Ti muže pak ošetřili a všichni společně i s kolegy z Liberce muže odnesli do přivolaného vrtulníku. Ano, možná se to zdá jako samozřejmost, nebo jeho povinnost, ale přece jen, je to jiná situace.

Pepa nečekal na záchrance na pokyny z vysílačky, šel na nákup, měl volno, když se nečekaně stal svědkem nehody, a to je jiný pocit, dokonce i pro zkušeného záchranáře. V tu chvíli nemáte potřebné vybavení a kolegu, který vám kryje záda. Pro Pepu je ale práce záchranáře poslání, které nekončí ani mimo službu. I proto mu chceme poděkovat. Pepo, DĚKUJEME!