Psal se 15. prosinec 2022, 10 hodin dopoledne. Devětačtyřicetiletý Petr z brněnské Líšně ucítil silou bolest v hrudi. Se srdcem se dlouhodobě léčil a pochopil, že se děje něco opravdu vážného, okamžitě volal 155.

„Operátorka na telefonu byla skvělá. Vzhledem k tomu, že jsem se právě chystal odejít z domu, tak jsem byl připravený a když jsem cítil, že mi ubývají síly, rozhodl jsem se jít před dům. Následně si už pamatuji jen příjezd velké sanitky a menšího vozu s lékařem. Potom mám vše už jen jako v zamlženém snu až do druhého dne odpoledne, kdy jsem se probudil. Co se dělo, s kým jsem přišel do kontaktu? Téměř prázdno. Nepamatuji si kromě nástupu do sanitky nikoho a nic a mám z toho zvláštní pocit, protože k těmto lidem, kteří byli na počátku záchrany mého života, cítím obrovský obdiv a nekonečný vděk. Je pravda, že mám pár měsíců zpoždění, ale až teď mám pocit, že začínám mít myšlenky v hlavě nějak urovnané. Chtěl bych všem velice poděkovat alespoň touto cestou, ale kdyby byla možnost osobního setkání, byla by to pro mě velká čest a věřím, že by se mi podařilo po dlouhé době vyplnit jedno prázdné místo v mé mysli,“ píše nám Petr.

Jak to tedy bylo? Naše operační středisko vyslalo na místo lékařský tým a záchranářskou posádku. Pacienta ve vážném stavu jsme ošetřili, jednalo se o podezření na prasklou aortu, a převezli jej na koronární jednotku Fakultní nemocnice u svaté Anny. Podezření se potvrdilo, následovala operace a dlouhá rekonvalescence. Ani teď ještě Petr není zcela v pořádku, stále řeší zdravotní problémy, ale ani ty nezabránily tomu, aby došlo k setkání na naší základně v Brně na Ponavě. Byly to silné a dojemné okamžiky, na které se nezapomíná, a to pro všechny zúčastněné. Na fotce vidíte (zleva) Petrovy syny Dominika a Filipa, záchranáře Tomáše Martinčíka, lékařku Hanu Zdařilovou, našeho milého pacienta a jeho manželku Martinu, záchranáře Davida Faltuse, operátorku Markétu Šikralovou a záchranáře Daniela Bradáče. Povídalo se a povídalo… prázdná místa v mysli se vyplnila.

Co dodat k tomuto příběhu se šťastným koncem, na kterém jsme se také mohli podílet? Snad jen to, co řekl za celou milující rodinu jeden ze synů pana Petra. „Strašně jsme se s mamkou a bráchou o tátu báli, a když nám ho pak na Vánoce pustili domů, byl to ten nejkrásnější dárek, jaký jsme mohli dostat.“ Takže tak. Všem přejeme hodně zdraví.