V osudný pátek, 17. 11. 1989, měla pražská záchranná služba zvýšenou pohotovost. Konala se demonstrace, která odstartovala pád tehdejšího režimu. Střet demonstrujících s příslušníky Veřejné bezpečnosti se neobešel bez stovek naštěstí převážně drobných zranění a také provokačních akcí ze strany Státní bezpečnosti.

Tou zásadní byla údajná smrt mladého studenta. Že vše bylo jinak, je nasnadě. Svojí roli v tomto případě měla i záchranka.

Spisové svědectví npor. Němce/STB v dokumentu Pavla Žáčka, který, jak uvedl, ke konci zákroku uviděl přes Národní třídu osobu – netušil, že jde o por. Ludvíka Zifčáka alias Milana Růžičku – ležící na zemi pod výkladní skříní Reduty, hlavou směrem k Václavskému náměstí a obličejem ke stěně. „Byly u ní nejspíše dvě ženy, které se snažily ležící osobu nějak podložit, nevím, zda nějakým kartonem nebo kabátem. Poté jsem zaregistroval, že clona, která prováděla zákrok, se v podstatě rozpadla, dav již byl rozptýlen, v místě křižovatky mezi Domem dětské knihy (budova nakladatelství Albatros)a obchodním domem Máj (dnes MY/Tesco) byl již volný pohyb. Na místo přijelo od Národního divadla vozidlo rychlé záchranné služby Tatra 613 a zastavilo uprostřed vozovky v místě mezi bufetem Metro a Redutou. Následně přijelo vozidlo, byl to určitě Mercedes, a po něm přijela sanita Škoda 1203. K té ležící osobě šel jeden z osádky sanity T 613,ležící osoba do ní byla naložena. V té době celkem sanitky naložily asi 6 osob. Poté se sanity rozjely, asi směrem ke Karlovu náměstí“.

Na dobovém snímku vidíte sanitku Mercedes-Benz 310, číslo 184, jak stojí v místě demonstrace a probíhá v ní ošetřování osob.

Podle zprávy parlamentní vyšetřovací komise skutečně Zifčák po zákroku VB ležel na zemi, avšak jeho bezvědomí nebylo předstírané, neboť v průběhu zákroku – pravděpodobně v důsledku psychického vypětí – omdlel. Mnozí studenti viděli bezvládné tělo, jeho odnášení do sanitky a její odjezd, toto „rychlé zametení stop“ spolu se vztekem a bezmocí dalo vzniknout fámě o smrti.
Sanitka č. 184 při běžné zásahové činnosti.

Pražští záchranáři ošetřili značné množství zraněných osob, převážně na místě demonstrace na Národní třídě či v přilehlém okolí. Stejnou práci odváděli i při demonstracích, předcházejících té listopadové. Následně vykonávali zdravotnickou asistenci při dalších demonstracích proti režimu, kdy již nehrozil zákrok policie. Po revoluci pražská záchranka poskytuje zdravotnickou asistenci na vzpomínkových akcích, které se ale mnohdy neobejdou bez střetů příznivců různých politických směrů.