Tento týden jsme řekli poslední sbohem našemu kolegovi a především kamarádovi Janu Bébarovi, zemřel po těžké nemoci 8. listopadu ve věku 68 let. Letos v dubnu jsme se s ním rozloučili pracovně a netušili jsme, že již tak brzy se budeme loučit navždy. Honza se na důchod moc těšil, osud mu však dopřál pouhých šest měsíců…

Řidič – záchranář, který pracoval na vyškovské základně, odpracoval 9729 dnů, což je 26 let a 8 měsíců. Škoda, že nejde spočítat, kolika lidem pomohl a kolika z nich zachránil život, jistě jich bylo mnoho.

Honza byl skvělým parťákem, oceňovali jsme, s jakým klidem řešil profesně i lidsky náročné situace. Byl nám trpělivým učitelem a milým společníkem. Snad nikdo z nás nezapomene na chvíle pohody u šálku kávy, kdy on sám rád vzpomínal na svoje začátky u záchranky. Kromě klidu a trpělivosti ho charakterizoval také velký smysl pro humor, který mu vydržel až do posledních chvil. Za jakýchkoliv okolností nás dokázal podržet a rozesmát.

Jan Bébar byl velkou oporou svojí přítelkyni Šárce, svým dětem, vnoučatům, sourozencům, blízkým. Měl laskavé srdce, byl pracovitý a věnoval se celé řadě koníčků. Rád pomáhal druhým a neopouštěla ho víra, že všechno dobře dopadne…

Honzo, děkujeme Ti, že jsme Tě mohli poznat, pracovat s Tebou, být Ti nablízku. Bylo nám ctí.