S dvouletou Aničkou jsme se poprvé setkali za velmi nepříjemných okolností. Třetího června, kolem půl páté odpoledne totiž spadla do bazénu a začala se topit. V momentě, kdy byla vytažena na břeh, nedýchala a její srdíčko netlouklo. Okamžitě po zavolání na linku 155 se spustila záchranná akce, na které se podílela celá řada lidí.
Operátorka Anežka Kubištová ihned začala po telefonu radit rodině s neodkladnou resuscitací a spolu s ostatními kolegy Aničce na pomoc vyslala záchranáře a lékaře ze základen ve Dvoře Králové a Trutnově. Pokyn ke vzletu z hradecké základny dostal rovněž záchranářský vrtulník Kryštof 6. A protože místo události bylo poměrně vzdálené od nejbližší výjezdové základny, vyžádali jsme si také pomoc místních dobrovolných hasičů. Ti vystřídali rodinné příslušníky a resuscitovali malou pacientku až do příjezdu záchranářů Anety Březinové a Marka Pizúra. Současně na místo dorazil také vrtulník s lékařem Liborem Senetou a záchranářem Jiřím Horákem. Ti všichni dělali vše, co mohli, aby pacientčino srdíčko přiměli k činnosti. To si ale nechtělo dát říct ani po půlhodinovém usilovném snažení všech přítomných. Zasahující lékař proto rozhodl o transportu za probíhající resuscitace. Teprve na palubě vrtulníku, za letu do královéhradecké nemocnice, se podařilo obnovit spontánní srdeční aktivitu a srdce malé Aničky po více než třičtvrtěhodině začalo samo pracovat. Pilot Kamil Štolpa tak mohl přistát na střešním heliportu budovy urgentního příjmu, aby záchranáři pacientku ve vážném stavu předali do péče připraveného týmu. Vzhledem k tomu, co v tu chvíli dívenka měla za sebou, jí moc šancí nedávali. Po odletu vrtulníku zůstala na místě bezradná a šokovaná rodina. Zvládnout kritickou situaci jim proto pomohla naše interventka Lucie Hanusová. Na místě poskytla první psychickou pomoc a zprostředkovala veškeré potřebné informace včetně návštěvy rodiny na jednotce intenzivní péče.
Podruhé jsme s Aničkou přišli do styku, když ji naši záchranáři Václav Trojan a Jan Berger převáželi spolu s maminkou na specializované pracoviště do Ostravy, kde se podrobila léčbě pomocí hyperbarické oxygenoterapie v přetlakové komoře. Anička sice dýchala sama, ale důvod k oslavám to rozhodně nebyl. O to radostnější překvapení nás čekalo zkraje srpna, když se i s maminkou náhle objevily na základně LZS. Do třetice všeho dobrého. Anička se měla čile k světu, zvědavě pobíhala kolem a sloužícího záchranáře dokonce poplácávala plácačkou na mouchy 🙂
V současné době je malá pacientka z nemocnice propuštěna a intenzivně rehabilituje. Svůj podíl na tom má nejen ta hrstka jmenovaných záchranářů, ale rovněž hasiči, policisté a zejména lékaři a sestřičky na všech odděleních, kde se Anička během svého návratu do života léčila. Přestože leckdo mohl pochybovat, nikdo to nevzdal.
Přejeme Aničce a její rodině brzké uzdravení a mnoho štěstí. Už se těšíme na další případné setkání.