Není pomalu týden, aby se veřejnost nedozvěděla z médií o tom, že zejména u požárů bytů zasahovali nejen na území hlavního města jako první policisté a byli při tom intoxikováni zplodinami hoření. Naposledy tomu bylo dnes ve Stodůlkách.

Bezesporu se jim podařilo při všech podobných zásazích zachránit spoustu lidských životů, nebo přinejmenším zdraví lidí z požárem zasažených objektů z řad bytových domů apod.

Je to samozřejmě záslužná činnost a naplnění sloganu „Pomáhat a chránit“ a ve své podstatě i dodržení služebního slibu, ve kterém každý z příslušníků Policie ČR stvrzuje svým podpisem mimo jiné to, že nebude váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Pod takovým zájmem si lze představit i záchranu životů.

To je vše hezké a záslužné, na druhou stranu není opravdu pomalu žádný podobný případ, kdy by se zasahující policisté sami nepřiotrávili zplodinami hoření a ač máme k jejich práci respekt, můžeme považovat za zázrak, že tam dosud žádný z nich nezůstal. Proč? Vzhledem k tomu, že nemají absolutně žádné ochranné pomůcky, a to jak proti plamenům, tak zejména proti právě nebezpečnému kouři, který může obsahovat stovky různých chemických látek v závislosti na typu hořícího materiálu. Některé materiály vyvíjejí při svém hoření větší množství kouře, než jiné (např. hustý černý kouř při hoření minerálních olejů, nafty, gumy a plastů). Tedy samé pro lidský organismus „zdravé a vysoce toxické“ pochutiny, jako např. oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO₂), nitrozní plyny (NO_x), chlorovodík (HCl), kyanovodík (HCN) a fosgen (COCl₂) apod. Navíc si musíme uvědomit, že normální obsah kyslíku v ovzduší je 21 %, ale již při koncentraci pod 18 % pociťuje lidský organismus jeho nedostatek.

Jak to vypadá v reálu, se podívejte na následující údaje dle požární taktiky:

21% – žádné následky, normální podmínky
17% – zhoršená koordinace svalové činnosti, zrychlené dýchání kvůli kompenzaci sníženého množství O_2.
12% – bolesti hlavy, závratě, rychlá únava (malátnost)
9% – bezvědomí
6% -smrt po několika minutách následkem udušení a selhání srdce

Jednotlivé symptomy se mohou u různých lidí objevovat při vyšších i nižších koncentracích kyslíku v ovzduší. Konkrétní hodnoty závisí na délce pobytu v takovém prostředí. Rovněž se nebere v úvahu přítomnost dalších zplodin hoření.

Vdechnutí horkých zplodin hoření může poškodit dýchací cesty, přičemž je-li horký vzduch navíc nasycen vodní parou, poškození dýchacích cest je ještě výraznější. Důsledkem vdechnutí vzduchu o teplotě kolem 50 °C může být vážné snížení krevního tlaku a selhání oběhového systému, edém plic (nahromadění vody v plicích a následný otok plic), který v nejhorším případě končí smrtí následkem udušení.

Je třeba si uvědomit, že poškození organismu vdechnutím horkých plynů není okamžitě vratný jev ani po přenesení poškozeného na čerstvý, studený vzduch.

Každý zasahující hasič si musí uvědomit, že během hašení jakéhokoliv požáru je jeho organismus vystaven účinkům různých dráždivých až toxických látek. Přičemž společný účinek těchto látek je synergický, což znamená, že celková toxicita celého souboru látek je větší, než pouhé sečtení vlivů jednotlivých látek na lidský organismus.

Toxické plyny mají několik škodlivých účinků. Některé z nich působí přímo na plíce a způsobují jejich otok (HCl, SO₂, HCN apod.), jiné se spojují s červenými krvinkami a snižují schopnost krve přenášet kyslík (CO), výsledkem ovšem vždy může být udušení postiženého člověka.

A toto je právě problém u zasahujících policistů, kteří sice zachraňují životy a zdraví, ale sami jsou absencí jakýchkoliv ochranných pomůcek vystaveni až enormnímu riziku poškození zdraví s nevrtaným následkem, případně vše může skončit i tragicky.

Tento článek nemá rozhodně za cíl jakkoliv dehonestovat obětavou práci policistů, kterým za své zdraví či život vděčí mnoho lidí, ale spíš je zamýšlením nad tím, proč je jejich vedení nevybaví pro tyto případy nějakou ochrannou pomůckou. Protože je nereálné a také zbytečné, aby byl každý policista vyškolen jako nositel dýchací techniky a také by byla hloupost vybavit každé služební vozidlo nejméně dvojicí dýchacích přístrojů ( i když něco ve smyslu krátkodobých dýchacích přístrojů by třeba šlo, ale zde by se asi narazilo na peníze…), tak lze říct, že na tyto zásahy by byla postačující filtrační maska, případně evakuační maska, např. Parat od Drägera, ta se ale nedá dle litery předpisů použít pro to, aby člověk šel do kouřem či plameny zasaženého prostoru, ale pouze z něj. Možná to zní trochu hloupě, ale je to tak. Na druhou stranu to lze i pochopit už jen od jejího názvu, ale pokud si uvědomíme, že zasahující policisté netráví při zákroku tolik času, jako hasiči, kteří jsou na to vybaveni, lze by zásah za použití něčeho, jako evakuačních masek, bylo postačující a efektivní ve smyslu ochrany zdraví. Není tedy doba na to, zamyslet se nad touto velmi důležitou problematikou, dokud je ještě čas?

PS: V živé paměti máme ještě náš článek, který poukazoval na to, aby byly posádky ZZS vybaveny detektory CO, mnoho záchranářů to tehdy považovalo za zbytečnost, dnes však uznávají, že je to nezbytnost a vedení krajských ZZS tuto pomůcku pořídilo.