Asi nejvýraznější problém, který jsme řešili od samého začátku, bylo zásobování jednotlivých složek a především pracovníků v první linii osobními ochrannými pracovními pomůckami (OOPP) a dezinfekčními prostředky. Vláda se rozhodla veškeré dostupné OOPP odkoupit a následně centrálně distribuovat prostřednictvím krajských úřadů.

Limitované množství těchto pomůcek, jejichž okamžité zásoby byly rozebrány snad během dvou dnů, a velmi rigidní způsob distribuce prohloubil jejich katastrofální nedostatek zejména u zdravotníků. V prvních dnech této krize bylo hlavní pracovní náplní vedoucích pracovníků organizace shánění OOPP doslova ze dne na den.

Během pár dní se vyrojily nabídky různých nově vzniklých výrobců i překupníků, kteří nabízeli roušky, nebo respirátory, dezinfekci, apod. Byli mezi nimi také solidní lidé, kteří se snažili skutečně řešit nastalou situaci a kterým patří dík. Měli bychom si jejich jména pamatovat i po skončení těchto událostí.

Když byla situace se zásobením (nejenom) zdravotníků nejvíce vyhrocená a následkem vládních opatření a zavedení de facto plošné karantény se téměř zastavil chod našich běžných životů, došlo k něčemu, co jsme dlouho nezažili. Zvedla se obrovská vlna lidské solidarity. Řada lidí začala doma vyrábět látkové roušky, které nám pak nosili bez jakéhokoliv nároku na finanční odměnu. Následovaly obličejové štíty vyrobené na 3D tiskárnách.

Situace se zásobováním OOPP a dezinfekcí je již klidnější. Nedá se říct, že je zcela vyřešená, nicméně již nežijeme ze dne na den, ale plánujeme alespoň v týdnech.

Nejen zásobování záchranářů OOPP s sebou ale přineslo starosti. Další, co bylo potřeba vyřešit, bylo jejich používání-spotřeba. Museli jsme vymyslet systém, jak a jaký typ OOPP bude použit na výjezdu ke konkrétním skupinám pacientů tak, aby nedošlo ke „zbytečnému“ použití a zároveň byli naši záchranáři vždy dostatečně chráněni. Vše samozřejmě ruku v ruce se zásobami, které jsme měli k dispozici.

Dalším úskalím v oblasti OOPP bylo oblékání samotných výjezdových skupin. Operátoři na lince 155 museli důkladně vyzpovídat každého volajícího a vyhodnotit riziko. Jakmile z informací vyplynulo podezření, že by pacient mohl mít příznaky odpovídající průběhu nákazy Covid 19, předali tuto informaci výjezdové skupině. Získání informace muselo proběhnout velmi rychle, protože výjezdová skupina se musí před výjezdem kompletně obléci do ochranných pomůcek, tedy nejen respirátor a štít, který by si zvládli navléct během chvilky, ale také celotělový oblek, dvojité rukavice apod. Příprava musí být co nejrychlejší, aby se co nejvíce zkrátila dojezdová doba k pacientovi. Tento postup, na který jsme sice zvyklí, ale využíváme jej maximálně několikrát za rok, se stal denním chlebem.

Výjezdové skupiny tedy musejí v co nejkratším čase stíhat ještě oblékání všech OOPP, ve kterých pak tráví poměrně dlouhou dobu – od výjezdu, přes ošetření pacienta až po jeho předání ve zdravotnickém zařízení. Po návratu na výjezdovou základnu musejí oblek a ostatní ochranné pomůcky bezpečně zlikvidovat či je připravit k dekontaminaci. Nemluvíme tady o minutách, ani desítkách minut, často je to více jak hodina. Při současných teplotách a přibývajících výjezdech v těchto oblecích, se jedná o velký diskomfort.