Možná jste už v ulicích Plzně zahlédli starou žlutou sanitku. Legendární „dvanáctsettrojku“, kterou všichni známe.
S nadsázkou se říkalo, že celou jednu generaci provázela celým životem – od cesty z porodnice coby sanitka až po cestu na hřbitov jako pohřebák. Vyráběla se plných 49 let. Jako sanita zazářila v seriálech Sanitka, Nemocnice na kraji města či ve filmu Sestřičky. Nyní si jednu z nemnoha dochovaných kousků pořídil náš vedoucí PR oddělení a dlouholetý pracovník zdravotnického operačního střediska ZZS PK Vítězslav Sladký.
Jak tě napadlo pořídit si starou sanitku?
Když mně bylo asi čtrnáct, začal jsem sbírat modely sanitek. Dnes jich mám asi 450, ale jsou samozřejmě i větší sbírky. V ČR má největší můj dlouholetý kamarád, lékař a předseda České resuscitační rady Tolja Truhlář, který jí momentálně vystavuje v Hradci Králové v muzeu. Pak jsem začal sbírat prospekty a fotky sanitek z celého světa. Těch mám taky požehnaně. A protože jsem chtěl vždycky nějakého veterána, řekl jsem si, proč si nepořídit sanitku.
Kde se dnes taková dvanáctsettrojka ale dá sehnat?
Začal jsem se poptávat, a echo mně dal doktor Slabý, ředitel jihočeské záchranky a sám vášnivý veteránista. Dostal jsem od něho kontakt na doktora Vlčka, který si tuhle sanitu přivezl ze Slovenska asi před pěti lety a nechal jí opravit. Záhy ho bohužel postihla cévní mozková příhoda, takže se sanity teď rozhodl zbavit. Jel jsem se na ní na Táborsko podívat, a samozřejmě jsem se zamiloval. Za týden mi „přistála“ na podvalníku před domem. Zní to až neuvěřitelně, ale z těch několika tisíc kusů se dodnes zachovalo jenom asi 30 – 40 sanitek.
Jaká je její historie?
Prapůvod tohohle kousku je v roce 1972. Ovšem od té doby byla asi třikrát vyměněna karosérie a pětkrát motor. To se dnes může zdát divné, ale tehdy to byla běžná praxe. Sanitek byl totiž pořád nedostatek, takže si šikovní garážmistři ze záchranek pořizovali kastle i motory a dělali přestavby. Finální podoba téhle sanitky tak pochází někdy z let 1987/88. Je to už patnáctistovka a pětikvalt. V aktivní službě jezdila naposled v nemocnici v Piešťanech. Zajímavé je, že je na normálních bílých číslech – není to veterán, je to pořád podle techničáku sanitka, dokonce ve verzi RZP. Je v ní autentický dýchák a dobový pohotovostní kufr, dokonce s několika platíčky asi třicet let prošlého Alnagonu. Možná si skočím na VZP pro smlouvu a budu v ní vozit pacienty 😉
Jak se takové auto v porovnání s dnešními sanitkami řídí?
Jedním slovem blbě… Nemá posilovač řízení, takže s volantem na místě nehneš. Taky posez před přední nápravou je zvláštní, jako v malém autobusu. S vyplazeným jazykem se dá jet maximálně tak 90. Bezpečnost je samozřejmě příšerná, ochrana řidiče při čelním střetu nulová. S tímhle autem by měl každý dělat řidičák. Mě ovšem nepřekvapilo – když jsem v devadesátém nastoupil na obchodní odd. FN Plzeň, byl to můj první služební vůz, se kterým jsem sjezdil celou republiku. To si dnes nikdo nedokáže představit. Pamatuji si, jak jsem v prostředním pruhu na pražském okruhu zůstal asi patnáct minut stát, protože se v horku sekla vodní pumpa. Musela se polévat vodou, pak šlo zase nastartovat. Od té doby mám šedivé vlasy… Ale nikdy mě nikde nenechala. Takže se jen vracím asi o pětadvacet let zpátky. Známí se mi smějí, že jsem si pořídil nejhorší auto na světě. Jenže s Ferrari se dneska svezete skoro všude, ale teprve s dvanáctsettrojkou je to správný punk. Když volantem otočíte o půl otáčky, a nic se neděje. Na druhou stranu je to „houpačka“, kdybys měl zlomenou nohu, pojedeš pohodlněji, než v dnešní záchrance. Také vnitřní uspořádání je neskutečně variabilní, až geniální. Během chvilky se dá přestavět na plně sedačkovou, nebo naopak „dvoulůžkovou“ verzi.
V jakém je ta tvoje stavu?
Spousta toho bude třeba poladit, třeba povrchovou korozi. Na fotkách vše vypadá líp, než ve skutečnosti. Nicméně má novou STK a vše včetně výstražného zařízení je funkční.
Nebudeš časem sbírku rozšiřovat?
O starých autech platí totéž, co o koních – není tak náročné si je pořídit, jako se o ně postarat a hlavně je ustájit. Takže doufám, že ne. Doma mi říkají, že jeden krám stačí… Navíc jsem k vozu dostal ještě jeden na náhradní díly, se starším kulatým majákem.
Kam se sanitkou budeš jezdit?
Na různé veteránské srazy, prezentační akce a samozřejmě občas na záchranku do práce J. Těším se zjara na obří sraz socialistických vozidel na Hnačově. Už jsem si zvykl, že kde se objevím, všichni si sanitu fotí a natáčí. Snad s žádným autem bych, s výjimkou Lamborghini, nebudil takovou pozornost.
Poslední otázka. Na záchrance jsi pěknou řádku let. Neměl jsi někdy chuť s tím seknout a najít si klidnější práci?
Asi stokrát. Nastoupil jsem v květnu 1999, ale v letech 2007-10 jsem si dal pauzu a věnoval se novinařině, divadlu, učil na konzervatoři i v autoškole… Pak jsem se vrátil a letos prý dostanu inventární číslo 😀. Záchranka je prostě „dobrá adresa“.
Text: Martin Brejcha, Vítězslav Sladký
Foto: Vítězslav Sladký, Zdeňka Rudkovská
