Počátek let devadesátých, tehdy ještě nikoliv divokých, jak se jim později přezdívalo dle mírně řečeno přímočarému jednání různých podnikatelů, to byla doba vzniku jednoho z prvních, ne-li vůbec prvního provozovatele soukromých sanitek u nás (tehdy ČSFR). Řevnického Trans Hospitalu.
Jeho historie se začala psát dle oficiálního data dne 18. 11. 1991. Bořek Bulíček tehdy uvedl v život společnost Trans Hospital a to byl teprve počátek dlouhé cesty, kterou musel urazit. Před tím zřizoval základnu, sháněl sanitky, dnes již legendární americké Fordy Econline z Dallasu a také zaměstnance včetně potřebných odborností. Nejednalo se však o službu v podobě, jakou známe dnes. Tehdy, protože neexistovalo nic, na co by šla soukromá zdravotní doprava a služba naroubovat, bylo úřady vydáno Povolení k podnikání na provoz taxislužby v leže. Ač to může znít sebedivněji, bylo tomu tak. Zdravotní odbor vydal povolení na provoz sanitek jako zdravotnických prostředků dopravy později. Zpočátku prováděl Trans Hospital 1 převoz denně.
Když si uvědomíme, že počátkem 90. let byla záchranná služba na zcela jiné úrovni, kvalitě a systému než nyní, je docela pochopitelné, že Trans Hospital a nejen ten, neměl schody zrovna umetené vzhledem s nezkušeností s provozováním sanitek soukromníky. Pro úřady byl Bořek Bulíček, když zažádal o status záchranné služby coby privátní subjekt, do slova a do písmene blázen.
Záchranná služba v podobě, jakou vidíme dnes, de facto existovala jen v hlavním městě. Téměř všude jinde byly záchranářské sanitky schované pod křídly nemocnic či končících zařízení OÚNZ, KÚNZ apod. a nikde se jejich provoz neobešel bez enormního nasazení a zápalu pro věc sloužících lékařů, sester a řidičů, nejinak tomu bylo i v počátcích Trans Hospitalu.
Postupem času začali řevničtí záchranáři jezdit oficiálně jako záchranná služba. Cesta k tomu byla vskutku trnitá. I když základna disponovala od počátku vlastním dispečinkem v režimu 24/7, tak si je lidé volali pouze přes soukromé telefonní číslo. Dnešní přidělování výjezdů z centrálního dispečinku krajské záchranky je jako pověstné rčení „nebe a dudy“. Každopádně již v začátcích provozu si Trans Hospital vydobyl své místo na našem záchranářském slunci. Napomohla tomu nejen technika v podobě na svoji dobu skvělých a špičkově vybavených sanitek Ford, oproti státnímu standartu v podobě sanitních škodovek 1203, ale právě ono zapálení pro věc zakladatele firmy a jeho zaměstnanců.
Co vlastně Bořka Bulíčka, bývalého lesáka, přivedlo na myšlenku zřízení privátní záchranky? Je to smutné, ale zároveň i snadné. Měl těžce nemocnou maminku a s tím bohužel spojené i špatné zkušenosti s tehdejší státní dopravní zdravotní službou, tak se rozhodl, že se pokusí toto alespoň v daných možnostech změnit. I když se najde spousta tzv. škarohlídů, tak Bořkovi nelze upřít to, že jeho záchranka za těch 30 let provozu pomohla tisícům pacientů a mnoho z nich přežilo jen díky pomoci posádek řevnických sanitek, jezdících pod vlajkou Trans Hospitalu.
Firma to neměla po dobu své existence leckdy snadné, prošla přerodem v dnešní Trans Hospital Plus. V současnosti smluvně provozuje již dlouhá léta dvě výjezdové základny pro krajské ZZS (Středočeská a Jihočeská zdravotnická záchranná služba). Jedna základna je v domovských Řevnicích na Praze-západ, kde je k dispozici stálá posádka RZP s tím, že vzhledem k non-stop provozu je připravena vyjet i další posádka ve stejném složení. Druhá základna je na jihu Čech. Do nedávna ve Frymburku u lipenské přehrady, nyní v Horní Plané je připravena k výjezdu rovněž posádka RZP. Kromě toho Trans Hospital Plus provozuje v nepřetržitém režimu také dopravní zdravotní službu.
Sanitní vozy a záchranná služba – obrazová publikace ke 25 letům Trans Hospitalu
Dále provádí nejrůznější zdravotnické asistence na mnoha akcích po celé ČR včetně filmování, které je stále početnější, a v rámci své činnosti také vyjíždí jak k primárnímu, tak i sekundárnímu transportu hyperobézních pacientů. Ostatně v Řevnicích byla i první tzv. XXL sanitka u nás. Vozový park TH je pro svoji rozmanitost a neobvyklé barevné provedení sanitek známý po celé republice. Ve většině případů se jedná o sanitky pořízené od předcházejícího provozovatele v zahraničí, které svým stavem splňují podmínky pro provoz, ale samozřejmě má firma i zcela nové vozy. Ze zahraničí se na Trans Hospital také obracejí provozovatelé záchranek s žádostmi o radu či konzultaci ohledně přestavby sanitních speciálů, což je vzájemné, i Trans Hospital hledá rady a inspiraci venku viz Hummer H2 a italští kolegové.
Na závěr zbývá jediné. Popřát Bořkovi Bulíčkovi, jeho rodině a Trans Hospitalu Plus pevné nervy, další léta provozu a další zachráněné životy, když bude potřeba výjezdu jeho sanitek.
