Ahoj Víťo,

popravdě řečeno, moc Vítězslavů neznám. Jeden se mnou seděl tři roky na strojárně v první lavici, a dodnes jsme kamarádi. V republice je nás 9.275. Tys teď bohužel ubyl. Asi jsi své jméno zdědil po tátovi, já ne, já ho získal po slavné skladatelce Vítězslavě Kaprálové, kterou můj otec obdivoval. Taky umřela mladá…

Naposled jsme spolu, Víťo, mluvili na kongresu PDUM v Parkhotelu 24. února. Vypili jsme drink, poklábosili, a mně by nikdy nenapadlo, že se vidíme naposledy. Vlastně bych si ani nepomyslel, že Tě někdy budu psát. Tam nahoru, do nebe. Vždycky jsi mi přišel jako pohodář, fajn kluk, excelentní záchranář, výjimečný člověk, který zachránil za X let v naší „firmě“ nespočet cizích životů. Kdybychom tehdá tušili, možná bychom Ti dokázali pomoct, ale možná taky ne… Vždyť už Jirka Bartoška alias doktor Skalka říkal „kdo zachrání doktora ze záchranky?“ Taky jsi jako dítě koukal na Sanitku, viď. A o záchranářích platí totéž.
Nechci vědět proč, ale rozhodl ses už s námi nesdílet náš svět. My brečíme, někteří se na žal opijeme, Ty se nám možná odněkud z obláčku směješ. Ať byly Tvé pohnutky jakékoli, rozhodl ses odejít tam, kde nejsou žádné války, epidemie, hádky, konflikty, ale odkud už není návratu. Možná jsi odešel za svojí mámou, možná za někým jiným. Nás jsi ranil, sebe vysvobodil. Byla čest s Tebou spolupracovat.

Ač teď pláčeme, měj se tam, Víťo, dobře. To ti přeje taky Víťa a všichni, co Tě měli rádi.

Poslední rozloučení s Vítězslavem Opálkem se uskuteční v úterý 29. března ve 13:30 v Klatovech.

Vítězslav Sladký, ZZS PK