Psal se rok 2015, byl začátek října a Jana Němcová z Prostějova se jako každý rok vydala do Moravského krasu, aby si společně s dalšími otužilci krátce zaplavala ve studených vodách říčky Punkvy. Tradice je tradice…

Bylo jí tehdy 74 roků, a jakožto sportovkyně tělem i duší se otužování s nadšením věnovala už 30 let. Koupání bylo osvěžující, ale když opět stanula na břehu, udělalo se jí špatně. Protože na místě byla naše posádka, která otužilcům zajišťovala předem domluvenou zdravotnickou asistenci, bylo o paní Janu ihned postaráno. Záchranáři Petr Hašek a Zdeněk Daněk se pacientky ujali a zahájili resuscitaci, počáteční nevolnost totiž rychle přešla v zástavu oběhu. Masírovali srdce, použili defibrilátor, zajistili přísun kyslíku a podali léky. Po dlouhých minutách se jim společnými silami podařilo obnovit oběh a pacientku pak předali kolegům, kteří ženu transportovali s akutním infarktem myokardu do nemocnice. „Je to velká bojovnice, rychle se tehdy zotavila a my se Zdeňkem jí neřekneme jinak než Otužilka Jana. Vybavuji si tu situaci úplně jasně, jako by to bylo včera, takové zážitky se vám zaryjí pod kůži. Jsem moc rád, že všechno dobře dopadlo. S naší milou pacientkou si píšeme každý rok na Vánoce, jsme stále v kontaktu,“ vzpomíná na dávnou událost v Moravském krasu Petr Hašek.

Osmdesátiletá pacientka se teď po sedmi letech se svými zachránci setkala na jejich domovské blanenské základně a byly to dojemné chvilky. „Jsou to moji andělé strážní, nikdy jim nepřestanu být vděčná. Na nočním stolku mám jejich fotografii, a tak je mám pořád na očích. Obdivuji je i všechny jejich kolegy. Dělají neskutečně náročnou práci,“ usmívá se čilá seniorka, která se už otužování nevěnuje, ale stále se vídá s přáteli a ráda chodí do přírody. „Setkání s Otužilkou Janou bylo příjemné a ano, je pravda, že naše povolání je náročné. Ale zároveň i krásné, když pak máte možnost vidět po letech pacienta, kterému jste kdysi mohli pomoci zůstat na tomto světě. To pak stojí za to,“ uzavírá nevšední příběh Zdeněk Daněk.