Osudnou noc dorazilo na místo neštěstí 43 našich prostředků a na pomoc nám přispěchaly také záchranky ze sousedních krajů, kolegové ze Slovenska i Rakouska.

Stojí za zmínku, že naše operační středisko přijalo na tísňové lince v rozmezí od 19 do 21 hodin více než 800 hovorů.

Když naše posádky vyrazily do zasažených obcí, netušili jsme, zda budou na místě desítky, stovky nebo snad dokonce tisíce zraněných. Situaci navíc komplikoval silný déšť, padající tma, polámané stromy a elektrické vedení stržené na silnicích a také špatně fungující spojení.

Naši zdravotníci ošetřili a převezli do zdravotnických zařízení osm desítek pacientů, škála úrazů byla široká, od drobných řezných ran až po těžká mnohočetná poranění. Další desítky pacientů byly ošetřeny na místě, třem lidem už jsme bohužel pomoci nemohli, podlehli vážným zraněním.

V následujících týdnech jsme v oblasti zůstali, vytvořili jsme stanoviště v našem velkokapacitním voze Atego, svoje síly a prostředky poskytli také kolegové z pražské a zlínské záchranky. V péči jsme postupně měli dalších osm stovek pacientů. Většinou šlo o lehčí zranění, která si lidé způsobili během odklízecích prací, jako řezné rány, pohmožděniny nebo oděrky.

V péči jsme však měli i pacienty, jejichž zdravotní stav se zhoršil, protože neměli svoje léky. Ošetřovali jsme také alergické reakce či kolapsové stavy. Naši speciálně vyškolení pracovníci poskytovali i psychologickou pomoc.

Rok utekl jako voda… O uplynulém víkendu jsme za naši činnost po ničivé katastrofě převzali ocenění z rukou brněnské primátorky Markéty Vaňkové. Každého vyznamenání, které jsme v této souvislosti obdrželi, si nesmírně ceníme.

Velký dík patří všem, kteří tehdy pomohli. A mimořádný obdiv si zaslouží místní obyvatelé, kteří se nenechali zlomit, sebrali všechny síly a začali znovu budovat svoje domovy. Smekáme.