Dva dny na to měl svátek a my posíláme přání všeho nejlepšího… Jmenuje se Lumír Sedmidubský a záchranářem byl u nás 33 let. Jeho jméno ho možná předurčovalo spíš k tomu, aby se stal básníkem, on dal ale přednost péči o nemocné a raněné.

Na záchraně zdraví a životů se podílel tiše, nenápadně, se skromností sobě vlastní. Nerad byl středem pozornosti… Ale o to pečlivěji svou práci vykonával. Všichni jeho kolegové jej popisují jako spolehlivého a nadmíru pracovitého. A vzápětí dodávají: „A moc hodný člověk to je, to vám tady řekne každý.“ Tak proto měl v neděli (27.2.) večer na své domovské základně v Brně-Černovicích ten dlouhý potlesk, při jeho „posledním výjezdu“ obklopili rozblikané sanitky jeho kolegyně a kolegové. Ti, co právě sloužili, ale i ti, kteří se přijeli prostě jen rozloučit. Jako dárek věnovali Lumírovi vysněný let stíhačkou…

Nechyběla ani rodina a objetí od vnučky Aničky. Dojemná chvilka, taková, co se vryje do paměti. A vzkaz Lumírovi od kolegů: „Když se ohlédneš, kamaráde, máš za sebou desítky let poctivě odsloužené práce, díky za to. I za Tvoji ochotu vždy pomoci a poradit, pokud to bylo třeba. Budeš chybět a kdykoliv jsi tu vítán… Ať se Ti daří, užívej zaslouženého odpočinku.“

My ostatní se k závěrečnému přání rádi přidáváme.