Bylo 9. září 2017, našemu záchranáři Zdeňkovi Mikulovi skončila služba. Měl to být den, který mu změní život. Po cestě domů ho skolila cévní mozková příhoda… Upoutaný na lůžku a bezmocný, taková byla tehdy realita.

Uplynuly dva roky a dnes je jeho stav výrazně lepší. Po celou dobu ho podporovali jeho blízcí a také my, jeho kolegové, jsme dělali vše pro to, abychom přispěli v jeho cestě za uzdravením. Především se snažíme získávat finanční prostředky na nákladné rehabilitace. Právě teď je Zdeněk opět v klimkovickém sanatoriu, položili jsme mu několik otázek a poprosili o stručné odpovědi. Tady jsou…

Vzpomínáš si na první okamžiky v nemocnici? Co se ti honilo hlavou?

První myšlenky byly na přítelkyni (teď už manželku), na rodinu a na uzdravení.

Od začátku jsi bojoval, prohru sis nepřipouštěl. Co ti dodávalo největší odvahu?

Největší oporou mi byla rodina a všichni lidé, co mi psali.

Začal těžký boj… rehabilitace byly náročné psychicky i fyzicky, jak se to dalo vydržet?

Vydržet to musím se zatnutýma zubama, zdejší primář řekl, že to bude na dlouho a hodně bolesti, tak zatnu zuby a bolest nepřiznám.

Co jsou teď, s odstupem času největší pokroky? Z čeho máš největší radost?

Že začínám hýbat nohama a rukama a sám sedím.

Co tě čeká v nejbližších dnech? Jaké další pokroky by sis přál?

Teď stále posiluju nohy a ruce. Přeji si postavit se na nohy bez dlah.

Za dobu, kdy jsi podstupoval celou řadu terapií, se Ti snažilo mnoho lidí poskytnout pomoc a podporu. Komu bys rád poděkoval?

Rád bych poděkoval rodině, svým nejbližším a všem, co mi drží palce a píšou mi. Ještě děkuji všem, co mi posílají peníze na léčbu, a kolegům a kolegyním z jihomoravské záchranky. Že na mě nezapomínáte a držíte mně pěsti. Těším se, až Vám to řeknu osobně…

My se na to taky těšíme, Zdeňku.

Pokud byste chtěli našemu záchranáři pomoci, můžete poslat příspěvek na náš transparentní účet 5593934329/0800, do poznámky napište „pro Zdeňka“. DĚKUJEME.