To jsou naši operátoři, záchranáři, lékaři a řidiči. Množina obyčejných a zároveň neobyčejných lidí, na které dopadá situace posledních měsíců nejvíce. Jako na všechny zdravotníky.

U jednotlivých fotografií naleznete odpovědi na několik dotazů týkajících se „covidí situace“ a jejich práce. Texty ponechány bez jazykových úprav.

Jiří Tymeš, záchranář ZZS SČK, vrchní sestra ZZS Příbram

Jaký rozdíl je podle tebe mezi první vlnou na jaře a aktuální druhou na podzim?

Rozdíl oproti jarní vlně je zejména v počtu výjezdů, kdy v současnosti jich je násobně více než na jaře. Lidé jsou taky méně disciplinovaní a mnohdy nepodají informaci, že jsou v karanténě nebo Covid pozitivní. To nám pak ztěžuje náš zásah, ale hlavně nás to vystavuje velikému riziku případné nákazy, pokud tyto informace dostaneme až v průběhu poskytování přednemocniční péče.

Jsi už unavený? Jak relaxuješ?

Únavu samozřejmě občas pociťuji. Zásahy v celotělovém obleku jsou fyzicky velmi náročné. Na naši psychiku má nynější situace taky velký vliv. Ať už z důvodu dlouhého trvání epidemie, nebo z obavy, zda náš zdravotní systém zvládne nápor nakažených. Nezanedbatelná je též i skutečnost, že se nemohu stýkat se svými blízkými tak často, jak bych si přál, abych je nevystavoval zbytečnému riziku …
Relaxaci hledám především v pobytu v přírodě a udržování fyzické kondice rekreačním během, poslechem hudby, případně četbou.
Důležité pro mě je udržovat optimismus a dobrou náladu, což se mi myslím, zatím daří.

Máš nějaký vzkaz/prosbu na veřejnost?

Spoluobčanům bych chtěl vzkázat, aby byli trpěliví a dodržovali nastavená nařízení tak, abychom celou tuto situaci společně co nejdříve zvládli a mohli se opět vrátit do normálního života.
Za sebe bych měl prosbu ke klientům, ke kterým jezdíme zasahovat. Buďte k nám ohleduplní a nezatajujte důležité informace ohledně zdravotního stavu. Každý z nás, kdo by se zbytečně nakazil, nebo musel do karantény, bude v terénu chybět, což zbytečně zvyšuje nároky na ostatní záchranáře. Děkuji, držte se a společně vše úspěšně zvládneme.

Hana Vobořilová, záchranářka ZZS SČK

Jaký je pro tebe rozdíl mezi první a druhou vlnou?

První vlna pro nás víceméně vůbec neskončila, nosili jsme ochranné prostředky i v průběhu letních měsíců. Na podzim je situace proti jaru horší, vyjíždíme k výrazně většímu množství Covid suspektních nebo Covid pozitivních pacientů. Lidé často zbytečně vystavují posádky riziku, i přes opakované dotazy na karanténu a pozivitu nám lžou a zatajují informace, což se mi stalo opakovaně, stejnou zkušenost mají i další kolegové. Oproti jarní části lidé často ignorují opatření.

Jsi unavená? Jak relaxuješ?

Jde už spíše o dlouhodobou únavu – od jara zasahujeme v OOPP, trvalé riziko nákazy, ignorace opatření a popírání onemocnění lidmi je i psychicky vysilující. Vzhledem k opatřením nelze nyní přiliš aktivně relaxovat, odpočívám procházkami do přírody a dostatkem spánku.

Máš nějaký vzkaz/prosbu veřejnosti?

Nezatajujte nám informace, pro nás není problém výjezd ke Covid pozitivnímu pacientovi. Když o tom víme, dostatečně se vystrojíme osobními ochrannými prostředky. Problém je, když nám to lidé zatají, a tím ohrozí zdraví nás i našich blízkých.

David Brabec, řidič ZZS SČK

Jaký je rozdíl podle tebe mezi první vlnou na jaře a druhou na podzim?

Myslím, že je rozdíl mezi první a druhou vlnou.
Když na jaře vypukla epidemie, nikdo z nás toho o covid 19 nevěděl. První vlna byla nechci říct chaotická, ale nebyla úplně standardní. Byli kolegové co se báli neznámého více a kolegové co se báli méně. A to samozřejmě lidi rozdělí na dvě skupiny a na službách bylo tak trochu dusno. Teď, vylepšením postupů a vnesením řádu od vedení se situace zlepšila.
Co se týká výjezdů a mého pohledu na moji práci s lidmi, byl jsem velmi překvapen, jak dokáže televize a sdělovací prostředky totálně rozložit pohodu lidí. Jak dokážou vyvolat strach.
Zatímco v první vlně mělo více lidí indikované příznaky pro transport do nemocnice, ve druhé vlně už tomu tak není. Ve druhé vlně (krom závažnějších případů) totiž jezdíme i na obyčejný kašel, teploty 37,5 a dušnosti jaké měla například moje žena v těhotenství a záchranku si nevolala . Nicméně jsou pozitivně testovaní a transport do nemocnice vyžadují. Cituji : „Co když pro mě nebude později místo“. To je něco k těm rozdílům.

Jsi unavený? Jak relaxuješ?

Po náročné službě, kdy se stane, že na sobě máte několik hodin ochranné pomůcky, ať jsou to infekční obleky, masky nebo respirátory, to člověka unaví. Ne jen fyzicky ale i psychicky. Naštěstí jsou ještě služby, kdy jdu z práce i příjemně unaven:-). Práce na ZZS je pro mě výsada a srdcovka. Jinak mám rodinu a své koníčky, u kterých si perfektně odpočinu.

Máš nějaký vzkaz/prosbu na veřejnost?

Ano to mám.
Chtěl bych laikům nastínit jak vypadá takový výjezd na teplotu 37,5 covid pozitivní.
Dostaneme výzvu, na lístečku je krom adresy a jiných údajů pro nás „strašák“ K+(covid pozitivní).
Již máme natrénováno a do infekčních obleků se soukáme vcelku rychle. Přijedeme na místo a ve dveřích nás čeká volající. Trvá na odvozu do nemocnice. V bezplatném taxi režimu jedeme na infekční oddělení. Pod majáky to opravdu nejezdíme, nechceme kvůli lehce zvýšené teplotě ohrozit další účastníky silničního provozu. A tady si spousta lidí myslí, že je po všem. Jenže tady právě začíná ten náš „strašák“.
Po předání pacienta musíme začít s desinfekcí sanitního vozu. Desinfekce trvá cca 40 minut. Jakmile se v tuto dobu v našem rajónu stane problém (bude se dusit dítě, závažný úraz, srdeční příhoda apod.), musela by přijet posádka ze vzdáleného stanoviště a to může mít na stav postiženého katastrofální následky. Proto bych chtěl požádat veřejnost aby zvážila, kdy jde opravdu o život ohrožující stav a kdy je opravdu nutné zavolat číslo 155.

MUDr. Jana Šeblová, lékařka ZZS SČK

Jaký rozdíl je podle tebe mezi první vlnou na jaře a druhou na podzim?

Na jaře to byla vlnka, pro zdravotnictví – až na více zasažené výjimky – rozcvička. Díky tomu jsme si však všichni „natrénovali“ dovednosti a postupy, co nyní musíme používat denně (a nejde jen o osobní ochranné pomůcky). Zdravotnická zařízení se naučila rychle měnit svoji organizaci a priority a velmi pružně reagovat na náhlé změny situace. A hlavně už máme o covidu-19 mnohem více odborných a ověřených informací, začíná se rýsovat standardní komplexní terapie všech stupňů závažnosti tohoto onemocnění. Tím, že pracuji v nemocnici i na ZZS, mám obrázek celistvější, v nemocnici ošetřuji mnohem více pacientů a využívám zkušenosti z obou břehů snad ku prospěchu mých pacientů.
Rozdíl oproti jaru je i v přístupu veřejnosti, kdy převládá skepse a nedůvěra v úplně všechno. Při eskalaci pandemie v posledních dvou měsících se demaskuje naprostá absence krizového řízení a krizové komunikace ze strany vlády a ústředních orgánů, která na jaře nebyla možná tolik viditelná díky příznivému průběhu šíření infekce.

Jsi unavená? Jak relaxuješ?

Ano, někdy po službách unavená jsem, taky mi už není dvacet, a v urgentní medicíně je práce nárazová, člověk nad jejím rozvržením nemá kontrolu. Snažím se hlídat si (pokud nesloužím noční) alespoň nějakou rozumnou dobu spánku a také denní režim ve dnech, kdy nemám službu. Kupodivu větší podzimní zátěž a zvýšené množství pacientů snáším lépe než na jaře. Tehdy jsem pociťovala nedostatek odborných informací, tápání, jak vlastně pacienty léčit. Potvrzuje se, že v krizi jsou informace podstatné …
Co mě však spolehlivě vždy rozveselí a přehodí z pracovního modu, jsou moje zvířata. Adoptovala jsem v létě staršího pejska z útulku, a jeho neléčená radost po každém mém návratu domů se nemůže na člověka nepřenést. A kocour je můj parťák na jógu a podobné relaxační aktivity (jednou mě snad i naučí meditovat…). Ráda bych také častěji viděla svoje vnoučata a celou rodinu, ale teď jsme trochu rizikoví navzájem….

Máš nějaký vzkaz/prosbu na veřejnost?

Snad jedině aby nám lidé na sociálních sítích z pohodlí svého domova nevysvětlovali, jak to všechno v nemocnicích je, jak si všichni všechno vymýšlí a nic není pravda…. My ty úplně konkrétní pacienty ošetřujeme, mluvíme s jejich rodinami, snažíme se zmírnit jejich obavy a strachy, snažíme se pro každého z nich udělat maximum. Přiznám se, že pro některé široce sdílené nesmysly nemám moc pochopení. Přesto věřím, že to všichni zvládneme – ono jiná cesta, než to zvládnout, není.